66. Mají náboženská a autonomní morálka něco společného?

Ježíš učil Zlatému pravidlu,
obecné moudrosti všech národů:
"Jak byste chtěli,
aby lidé jednali s vámi,
tak vy jednejte s nimi."4

Zlaté pravidlo zahrnuje
ÚCTU K DRUHÝM:
Musíme se
vcítit do druhých,
abychom se viděli jejich očima.

Zlaté pravidlo vyžaduje
ÚCTU K SOBĚ SAMÉMU:
Naše přání jsou
měřítkem dobra.
Spoléháme na to,
že jsou oprávněná.

65. Zůstává mezi autonomní a náboženskou morálkou napětí?

Když v nás přebývá Duch Boží,
musí se prosazovat proti našemu duchu:
Chceme dobré,
způsobujeme ale zlé.
Působíme zlé,
ale vykládáme je jako dobré.

Úcta k pravidlům
se musí prosadit proti tendenci
ohýbat pravidla pro své zájmy.
Náš život však probíhá spíše
podle programu:
Pro své zájmy
dělej, co chceš,
zdůvodni to však univerzálně.

64. Jaký je vzájemný poměr mezi náboženským a autonomním zdůvodněním etiky?

Kategorický imperativ
vyžaduje
RESPEKT K PRAVIDLŮM.
Každá zásada musí být přezkoumána,
zda může platit obecně,
či slouží partikulárním zájmům.
Obecně platí zákony přírody.
Nemáme je přebírat,
ale máme řídit svůj život tak,
jako by ho řídil ten, 
kdo dal zákony přírodě.
Jeho Duch pak bude naším duchem.
K povinnostem se pak
zavážeme sami.

61. Co mluví proti náboženskému zdůvodňování morálky?

Dnes říkají mnozí:
Aby byla morální,
musí být morálka zdůvodněna autonomně.
Závazek zvnějšku by ji otrávil.
Ale existuje vůbec
poslední zdůvodnění
morálky?

Zakládáme-li morálku
na rozhodnutí,
pak lidé svá rozhodnutí 
mohou revidovat.

Zakládáme-li ji 
na pocitu,
pak můžeme jen apelovat:
Cítíte to stejně?

Zdůvodňujeme-li ji
všeobecným prospěchem,
může se s ní rozloučit každý, 
kdo ve svém kalkulu žádný prospěch nenajde.

60. Jak se mohou náboženské zkušenosti stávat závazky?

V náboženských zkušenostech spontánně souhlasíme s tím,
co nás rozechvívá.
Je to něco cenného.
Chceme, aby se to dálo,
a proto máme povinnost vyhledávat to,
prožívat to,
rozmnožovat.
A přece, bez naší vůle 
se nic, co je, nepromění v to, co být má.
Je to srovnatelné s viděním:
Bez přispění očí
se žádné elektromagnetické vlnění nepromění
v barvy.
Mravní imperativy jsou fikcí stejně málo,
jako jí jsou barvy. 
Jsou zdůvodněny objektivně,