Vysvětlivky téma 59-69: Zkušenosti svědomí jako setkání s Bohem
1 Ve všech otázkách etické reflexe jsem se mnoho naučil v knize, jejíž autorem je německých systematický teolog Wilfried Härle: Ethik, Berlin/New York, 2011
1 Ve všech otázkách etické reflexe jsem se mnoho naučil v knize, jejíž autorem je německých systematický teolog Wilfried Härle: Ethik, Berlin/New York, 2011
Ježíš učil Zlatému pravidlu,
obecné moudrosti všech národů:
"Jak byste chtěli,
aby lidé jednali s vámi,
tak vy jednejte s nimi."4
Zlaté pravidlo zahrnuje
ÚCTU K DRUHÝM:
Musíme se
vcítit do druhých,
abychom se viděli jejich očima.
Zlaté pravidlo vyžaduje
ÚCTU K SOBĚ SAMÉMU:
Naše přání jsou
měřítkem dobra.
Spoléháme na to,
že jsou oprávněná.
Když v nás přebývá Duch Boží,
musí se prosazovat proti našemu duchu:
Chceme dobré,
způsobujeme ale zlé.
Působíme zlé,
ale vykládáme je jako dobré.
Úcta k pravidlům
se musí prosadit proti tendenci
ohýbat pravidla pro své zájmy.
Náš život však probíhá spíše
podle programu:
Pro své zájmy
dělej, co chceš,
zdůvodni to však univerzálně.
Kategorický imperativ
vyžaduje
RESPEKT K PRAVIDLŮM.
Každá zásada musí být přezkoumána,
zda může platit obecně,
či slouží partikulárním zájmům.
Obecně platí zákony přírody.
Nemáme je přebírat,
ale máme řídit svůj život tak,
jako by ho řídil ten,
kdo dal zákony přírodě.
Jeho Duch pak bude naším duchem.
K povinnostem se pak
zavážeme sami.
Neměli bychom více hledat
poslední zdůvodnění etiky,
jestliže marné úsilí najít ji
podkopává morálku?
Přece kdo si zoufá nad tím,
že etické normy nedokážeme zdůvodnit,
nepodrývá morálku.
Přisvědčuje přinejmenším třem hodnotám.
Bůh je jako učitel matematiky,
který žákům zadá těžkou úlohu
a potom opustí třídu.
Všichni počítají a počítají.
Vypadá to, že úkol je neřešitelný.
Dnes říkají mnozí:
Aby byla morální,
musí být morálka zdůvodněna autonomně.
Závazek zvnějšku by ji otrávil.
Ale existuje vůbec
poslední zdůvodnění
morálky?
Zakládáme-li morálku
na rozhodnutí,
pak lidé svá rozhodnutí
mohou revidovat.
Zakládáme-li ji
na pocitu,
pak můžeme jen apelovat:
Cítíte to stejně?
Zdůvodňujeme-li ji
všeobecným prospěchem,
může se s ní rozloučit každý,
kdo ve svém kalkulu žádný prospěch nenajde.
V náboženských zkušenostech spontánně souhlasíme s tím,
co nás rozechvívá.
Je to něco cenného.
Chceme, aby se to dálo,
a proto máme povinnost vyhledávat to,
prožívat to,
rozmnožovat.
A přece, bez naší vůle
se nic, co je, nepromění v to, co být má.
Je to srovnatelné s viděním:
Bez přispění očí
se žádné elektromagnetické vlnění nepromění
v barvy.
Mravní imperativy jsou fikcí stejně málo,
jako jí jsou barvy.
Jsou zdůvodněny objektivně,
1
Náboženské zkušenosti odhalují,
co je hodnotné samo o sobě.
Říkáme v nich ANO tomu,
co zakoušíme,
a zakoušíme to,
co říká ANO nám.
Mravní imperativy vznikají
z rozporu
mezi hodnotným
a bezcenným
v naších zkušenostech.
1 Za toto podobenství vděčím svému katechetovi Reimaru Kakuschovi.
2 EINSTEIN, Albert. Mein Weltbild, Seelig C. (ed.), Zürich, 1963, 21n. Citováno dle: EINSTEIN, Albert. Jak vidím svět. Přeložil Hanuš Karlach. Praha, 1993, s. 14
3 HEISENBERG, Werner. Der Teil und das Ganze. München, 1973, s. 253
Hlas volajícího: "Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Izaiáš 40,3