¹ Ve všech otázkách etické reflexe jsem se mnoho naučil v knize, jejíž autorem je německých systematický teolog Wilfried Härle: Ethik, Berlin/New York, 2011

• Číst dále about Vysvětlivky téma 59-69: Zkušenosti svědomí jako setkání s Bohem

Když v nás přebývá Duch Boží,
musí se prosazovat proti našemu duchu:
Chceme dobré,
způsobujeme ale zlé.
Působíme zlé,
ale vykládáme je jako dobré.

Úcta k pravidlům
se musí prosadit proti tendenci
ohýbat pravidla pro své zájmy.
Náš život však probíhá spíše
podle programu:
Pro své zájmy
dělej, co chceš,
zdůvodni to však univerzálně.

• Číst dále about 65. Zůstává mezi autonomní a náboženskou morálkou napětí?

Kategorický imperativ
vyžaduje
RESPEKT K PRAVIDLŮM.
Každá zásada musí být přezkoumána,
zda může platit obecně,
či slouží partikulárním zájmům.
Obecně platí zákony přírody.
Nemáme je přebírat,
ale máme řídit svůj život tak,
jako by ho řídil ten, 
kdo dal zákony přírodě.
Jeho Duch pak bude naším duchem.
K povinnostem se pak
zavážeme sami.

• Číst dále about 64. Jaký je vzájemný poměr mezi náboženským a autonomním zdůvodněním etiky?

Neměli bychom více hledat
poslední zdůvodnění etiky,
jestliže marné úsilí najít ji
podkopává morálku?
Přece kdo si zoufá nad tím,
že etické normy nedokážeme zdůvodnit,
nepodrývá morálku.
Přisvědčuje přinejmenším třem hodnotám.

• Číst dále about 63. Jak může rozum zdůvodnit mravní imperativy?

Bůh je jako učitel matematiky,
který žákům zadá těžkou úlohu
a potom opustí třídu.
Všichni počítají a počítají.
Vypadá to, že úkol je neřešitelný.

• Číst dále about 62. Proč může být i náboženská morálka autonomní?

Dnes říkají mnozí:
Aby byla morální,
musí být morálka zdůvodněna autonomně.
Závazek zvnějšku by ji otrávil.
Ale existuje vůbec
poslední zdůvodnění
morálky?

Zakládáme-li morálku
na rozhodnutí,
pak lidé svá rozhodnutí 
mohou revidovat.

Zakládáme-li ji 
na pocitu,
pak můžeme jen apelovat:
Cítíte to stejně?

Zdůvodňujeme-li ji
všeobecným prospěchem,
může se s ní rozloučit každý, 
kdo ve svém kalkulu žádný prospěch nenajde.

• Číst dále about 61. Co mluví proti náboženskému zdůvodňování morálky?

V náboženských zkušenostech spontánně souhlasíme s tím,
co nás rozechvívá.
Je to něco cenného.
Chceme, aby se to dálo,
a proto máme povinnost vyhledávat to,
prožívat to,
rozmnožovat.
A přece, bez naší vůle 
se nic, co je, nepromění v to, co být má.
Je to srovnatelné s viděním:
Bez přispění očí
se žádné elektromagnetické vlnění nepromění
v barvy.
Mravní imperativy jsou fikcí stejně málo,
jako jí jsou barvy. 
Jsou zdůvodněny objektivně,

• Číst dále about 60. Jak se mohou náboženské zkušenosti stávat závazky?

¹
Náboženské zkušenosti odhalují,
co je hodnotné samo o sobě.
Říkáme v nich ANO tomu,
co zakoušíme,
a zakoušíme to, 
co říká ANO nám.
Mravní imperativy vznikají 
z rozporu 
mezi hodnotným 
a bezcenným
v naších zkušenostech.

• Číst dále about 59. Může být náboženství základem morálky?

¹ Za toto podobenství vděčím svému katechetovi Reimaru Kakuschovi.

² EINSTEIN, Albert. Mein Weltbild, Seelig C. (ed.), Zürich, 1963, 21n. Citováno dle: EINSTEIN, Albert. Jak vidím svět. Přeložil Hanuš Karlach. Praha, 1993, s. 14

³ HEISENBERG, Werner. Der Teil und das Ganze. München, 1973, s. 253

• Číst dále about Vysvětlivky téma 49-58: Zkušenosti smyslu jako setkání s Bohem