Dnes říkají mnozí:
Aby byla morální,
musí být morálka zdůvodněna autonomně.
Závazek zvnějšku by ji otrávil.
Ale existuje vůbec
poslední zdůvodnění
morálky?

Zakládáme-li morálku
na rozhodnutí,
pak lidé svá rozhodnutí 
mohou revidovat.

Zakládáme-li ji 
na pocitu,
pak můžeme jen apelovat:
Cítíte to stejně?

Zdůvodňujeme-li ji
všeobecným prospěchem,
může se s ní rozloučit každý, 
kdo ve svém kalkulu žádný prospěch nenajde.

Zdůvodníme-li ji
konsensem,
je možno ho kdydoliv
odvolat.

To, co o světě víme, vypovídá jen 
o tom, co se fakticky děje,
nikoliv však o tom, co se dít má.
Naše vědomosti o normách říkají jen,
že některé platí,
nikoliv však to, proč by platit měly.

Nemáme poslední zdůvodnění etiky.
Nemá je ani náboženství,
ale máme zkušenost:
Bůh je hodnota sám v sobě.
Tak i člověk, jeho věrný obraz.
Proto je jisté:
Život má být!
Lidé mají žít!
V této jistotě
musí svědomí
objevit samo,
co dobrého se má dít.

Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu