Poeticko-kritický katechismus

¹ V následujících úvahách vycházím z definic Božích vlastností, jak je ve své knize, napsané v rozhodném duchu kritiky náboženství , vymezil filosof Norbert Hoerster (Die Frage nach Gott, München, 2005).

² Sr. Ž 31,16

³ BUBER, Martin. Die Erzählungen der Chassidim. In Werke. Dritter Band. Schriften zum Chassidismus. München/Heidelberg, 1963, s. 695. Citováno dle BUBER, Martin. Chasidská vyprávění. Přeložila Anna Bláhová. Praha, 2002, s. 566.

Teologové a filosofové
vymyselli mnoho nových formulací.

Bůh určuje každou skutečnost.
Bez něho neexistuje 
ani zrnko prachu,
přírodní zákon,
který by nebyl jeho myšlenkou,
vteřina, kterou by on nestvořil.
Nic se neděje bez něho,
bez něho neexistuje nic.

Stvoření není velký třesk
na začátku našeho vesmíru,
nýbrž zázrak,
že něco existuje.
Táhne se všemi světy,
všechno, co se stane náhodou,
a všechno, co se řídí zákonem.
Otřese vším,
co má řád,
a vším,
co je chaotické.

Tento zázrak zahrnuje i nás.
O čem lidé nezbytně přemýšlejí,
platí ve všech možných světech:
logika a matematika,
kvantita a vztah,
kauzalita a substance,
čas a prostor.
Jsme tvůrci světa
a jeho nutných struktur,
avšak oporu v sobě nemáme.
Mohli jsme také nebýt.

Boží dokonalost
nespočívá v tom,
že stvořil 
dokonalý svět.
Jeho dokonalost
spočívá v tom, 
že budí 
touhu po dokonalosti,
kterou může naplnit jen on sám.

Všechno je prostředek vedoucí k cíli.
jenom Bůh je účel sám o sobě.
Všechno je hodnotné vzhledem k něčemu jinému.
Jenom Bůh je hodnota sám o sobě.
Všechny otázky po smyslu
troskotají v nesmyslnosti.
Avšak jeho přítomnost je
věčné naplnění,
tak jako přítomnost milovaného
je na okamžik
věčností.

Stvořili jsme si Boha ke svému obrazu?
Nebo stvořil on člověka k obrazu svému?
V některých náboženstvích je Bůh
neosobní bytí,
v jiných je osoba.

Nezpochybnitelné je:
Stejné, přitahuje stejné.
Porozumění mezi lidmi,
solidární jednání,
erotická fascinace,
všechny podoby lásky
rozpoznávají ve druhém člověku
lidskou tvář:
jeho bolest je naší bolestí,
jeho radost naší radostí.
Jeho život nachází rezonanci
v našem životě.
Zrcadlové neurony jsou toho
stopy v našem mozku.

Bůh není tělo,
nepohybuje se v prostoru.
Přesto ho lokalizujeme.
Někteří myslí:
Bůh je středem skutečnosti.
Pro něho je všechno stejně blízké a stejně vzdálené.
Bůh je to,
co drží svět v jeho nejzazším nitru pohromadě.

Jiní se domnívají:
Bůh je nejvyšší dobro, 
nejvyšší instance,
nebo myšlenka,
nad niž se nic vyššího 
myslet nedá.
Bůh je vrcholem bytí
nebo myšlení v pyramidě,
která míří vzhůru.

Bůh stvořil čas.
Naše myšlenky uvíznou na břehu,
když se tážeme po počátku
všech počátků.
Ptáme se: Co bylo předtím?
Avšak když Bůh stvořil počátek,
nebylo předtím
ani PŘEDTÍM,
ani POTOM.

Bůh stvořil čas.
PŘEDTÍM A POTOM pominou,
když všechno skončí.
Vše je potom současné,
pokud má smysl
mimo čas 
o současnosti mluvit.

Zázrak, že něco existuje
je všude stejný.
Není jiný
na vzdálených planetách
ani v nejmenších molekulách.
Tajemství bytí je
napořád jedno.
Bůh je jeden Bůh.

Celá skutečnost je jedinečná.
I kdyby vedle sebe existovalo více světů,
byla by jejich existence jedinečná.
I kdyby existovalo více světů po sobě, 
byl by jejich sled jedinečný.
Tajemství bytí
je jedinečnost.
Bůh je jediný Bůh.

¹
Filosofové definují Boha jeho vlastnostmi
Je jeden a jediný Bůh.
Nepodléhá času, je věčný.
Je mimo prostor, nemá tělo.
Je osoba.
Je dokonalý.
Stvořil svět.
Řídí svět.

Budeme-li ve světě hledat předmět,
který tyto vlastnosti má,
nenajdeme ho.
Bůh není předmětem tohoto světa,
nýbrž podmínkou toho, 
že svět existuje.