Kategorický imperativ
vyžaduje
RESPEKT K PRAVIDLŮM.
Každá zásada musí být přezkoumána,
zda může platit obecně,
či slouží partikulárním zájmům.
Obecně platí zákony přírody.
Nemáme je přebírat,
ale máme řídit svůj život tak,
jako by ho řídil ten, 
kdo dal zákony přírodě.
Jeho Duch pak bude naším duchem.
K povinnostem se pak
zavážeme sami.

ÚCTU K DRUHÝM
žádá přikázání lásky k bližnímu.
Měli bychom jednat tak,
jako bychom stáli na místě toho druhého.
Jeho potřeby leží v našich rukou,
obzvláště je-li slabší než my
jako dítě a stařec,
nemocný nebo postižený,
uprchlík a outsider.
Slyšíme-li v nich volání Boží,
pak se jeho volání stává
naším vlastním hlasem.

ÚCTA K SOBĚ podporuje naše sebeurčení.
S každým z nás vstoupil do světa jedinečný tón.
Život se daří, když následujeme vlastní melodii.
I kdybychom ztroskotali,
naše melodie zůstává.
Když následujeme toho,
který nás stvořil,
nenásledujeme jen sami sebe,
nýbrž dokončujeme jeho melodii.

Přebývá-li v nás Duch toho, 
který stvořil všechno,
následujeme jeho přikázání
úctou k pravidlům,
úctou k druhým,
úctou k sobě samému.
Pak jsou Duch Boží
a duch náš jedním.

Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu