Kázání

2Kr 5,1-19

Náman, hejtman a velitel královského vojska. Náman vysvoboditel, udatný bohatýr. V plnosti tu zazní všechny jeho tituly. Osoba vzácná, hrdina, velké zvíře u dvora aramejského krále ... byl malomocný.

            Je to jako skok z nádherný výšin do kruté reality. Autor druhé knihy Královské to tak schválně postavil a v češtině to opravdu vyzní. Mocný je ve skutečnosti nemocný.

1. čtení: Př 3,13-24, text+kázání: Mt 5,1-12

Bratři a sestry, je vám blaze? Koho jsem se ptal tak většinou říkal - občas. A trochu se ošíval. Blaze máme dnes spojeno spíše s nějakou soukromou slastí. Někomu je blaze, když přijde jaro a on se v lese natáhne do mechu. Jinému, když se zavře do své dílny a může tam něco kutit. Mnohým z nás je blaze, když spočineme v náručí milované osoby. Každý z nás si vybaví takový okamžik, i když bychom se s tím na veřejnosti možná nechlubili.

1. čtení Ex 32,1-14; Text+kázání Ex 33,1-23

1. čtení: Př 3,1-10; text kázání L 2,41-52

                Jen si to zkuste představit - jak asi Marii s Josefem bylo, když zjistili, že jsou den cesty od Jeruzaléma a jejich syn nikde.

L 2,1-19

Radost k Vánocům patří. Radujeme se ze svátků a ze dnů volna. Děti se radují z prázdnin. Radujeme se ze setkání s rodinou a s blízkými lidmi. Někdo se raduje z povedeného cukroví, radujeme se z dárků. Radujeme se z dětí, které nás dojímají ve vánoční hře a na různých besídkách. A konečně, když už je toho na nás moc, radujeme se, že už jsou ty svátky za námi.

A samozřejmě se radujeme i z toho nejdůležitějšího: z narození Krista, našeho Pána. Bůh se nám dnes narodil, radujme se, veselme se.

1. čtení Mk 8,34-38; Text kázání Mt 25,14-30

1.čtení L 10,2-9; Text kázání Sk 1,6-11

Nanebevstoupení či nanebevzetí. Zní to jako slovo z nějaké pohádky.

Vždyť už jen v pohádkách je nad hlavou nebe a pod nohama peklo. Dříve si takhle lidé představovali svět - že zemi (ovšemže placatou) obklopuje jakýsi poklop, vrstva, nebo více vrstev, nad kterými sídlí Bůh. A kdyby to bylo v lidských možnostech, tak by stačilo vrtat do země, až bychom se dovrtali do podsvětí, do šeólu, do pekla. A tak si po celá staletí představovali lidé Ježíšovo nanebevstoupení jako odlet kosmonautů kamsi do nebeské modři.

1. čtení Iz 32,15-20; Text+kázání Jan 14,1-14

 Já jsem ta cesta, pravda i život.

To jsou velká slova. Až moc. Tak velká, až jsem se jich při čtení až trochu zalekl. Pořád mám ještě z dob komunismu zafixovanou nedůvěru k velkým heslům. Na věčné časy. Žil, žije a bude žít... Čiší z nich prázdnota i velikášství zároveň

1. čtení Ř 6,3-10; text kázání Mt 28,1-10

Co člověk prožívá ve chvíli naprostého konce? Zkusme si představit chvíli totálního krachu a neúspěchu, kdy všechno na co jsme dosud spoléhali nás opustilo a rozpadlo se pod rukama. Možná že se nám vybaví zcela konkrétní pocity, které jsme prožívali, když se zdálo, že náš život se hroutí a po ruce není žádná opora.  Člověk by to nejraději vzdal, zabalil a odešel. Od rodiny, z práce někdy dokonce ze života. To když na nás dolehnou tlaky a události, které jsou silnější než my a teď nás mačkají a kroutí.