Stvoření není velký třesk
na začátku našeho vesmíru,
nýbrž zázrak,
že něco existuje.
Táhne se všemi světy,
všechno, co se stane náhodou,
a všechno, co se řídí zákonem.
Otřese vším,
co má řád,
a vším,
co je chaotické.

Tento zázrak zahrnuje i nás.
O čem lidé nezbytně přemýšlejí,
platí ve všech možných světech:
logika a matematika,
kvantita a vztah,
kauzalita a substance,
čas a prostor.
Jsme tvůrci světa
a jeho nutných struktur,
avšak oporu v sobě nemáme.
Mohli jsme také nebýt.

Naše myšlenky tvoří svět,
ale sami sebe stvořit nemůžeme.
Tušíme za tím
mocnější myšlenky, 
které stvořily i nás.
Jisté je jen: 
stavíme svět
a sdílíme ho s druhými,
aniž bychom v tom stvořeném světě
stvořili sami sebe.⁴

Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu