Cesta, Pravda i Život

1. čtení Iz 32,15-20; Text+kázání Jan 14,1-14

 Já jsem ta cesta, pravda i život.

To jsou velká slova. Až moc. Tak velká, až jsem se jich při čtení až trochu zalekl. Pořád mám ještě z dob komunismu zafixovanou nedůvěru k velkým heslům. Na věčné časy. Žil, žije a bude žít... Čiší z nich prázdnota i velikášství zároveň

To jste tak nechápaví?

1. čtení Sk 2,14+36-41; text ke kázání L 24,13-35

„Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali." To mi nejde na rozum. Jak mohli Kleofáš a ten druhý Ježíše nepoznat? A nejsou první. Vzpomeňte třeba na Marii z Magdaly, o které jsme mluvili minulý týden. Ta si myslela, že vidí zahradníka.

Jak si to vlastně představujete? Proč ho nemohli poznat? Je vám to také divné nebo na to máte nějakou odpověď?

Velikonoční kázání

1. čtení Ř 6,3-10; text kázání Mt 28,1-10

Co člověk prožívá ve chvíli naprostého konce? Zkusme si představit chvíli totálního krachu a neúspěchu, kdy všechno na co jsme dosud spoléhali nás opustilo a rozpadlo se pod rukama. Možná že se nám vybaví zcela konkrétní pocity, které jsme prožívali, když se zdálo, že náš život se hroutí a po ruce není žádná opora.  Člověk by to nejraději vzdal, zabalil a odešel. Od rodiny, z práce někdy dokonce ze života. To když na nás dolehnou tlaky a události, které jsou silnější než my a teď nás mačkají a kroutí.