Jako děti jsme se snažili
podobat se obrazu svých rodičů,
který jsme měli před očima,
jako žáci jsme se snažili podobat se obrazu učitelů.
Jako manželé obrazu partnera.
Vždycky se snažíme odpovídat představě,
kterou o nás mají druzí.
Ale my jsme víc než tyto obrazy.
Nejsme to,
co si o nás myslí druzí.
Nejsme to,
co o nás ví věda.
Možná, když jsme sami se sebou,
že za všemi těmi obrazy existuje
jenom zívající NIC,
jenom dutina,
kterou musí naplnit naše vůle.
Nemáme sebe ve své moci.
Bytí se vymyká všem obrazům,
které o něm máme,
stejně jako se svět vymyká
všem vědeckým analýzám.
Ještě se neukázalo,
co bude.
Ještě není rozhodnuto,
co jsme my.
Neznáme ani sebe ani bytí.
Nicméně obemykající skutečnost nachází
ozvěnu v tom obemykajícím,
jímž jsme my sami.12
Kdo má v úctě tajemství bytí,
váží si sám sebe,
jenom když ví:
Na druhé straně všech obrazů
jsme s tímto tajemstvím
spřízněni
jako JÁ a TY.13
Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu
