Vánoční sborový dopis 2022
Bohoslužby a setkání o Vánocích
České Budějovice
10. 12. 9 h Setkání rodičů a dětí o.p.s. Ovečka
13. 12. 18 h Adventní koncert školního orchestru a sboru ze základní waldorfské školy
18. 12. 9 h Vánoční hra dětí a mládeže
18. 12. 18 h Betlémské světlo – slavnostní přinesení betlémského světla 13. skautským oddílem
25. 12. 9 h Hod boží vánoční – bohoslužby s vysluhováním Večeře Páně
1. 1. 2023 9 h Novoroční bohoslužby s vysluhováním Večeře Páně
8.-15. 1. 18 h Ekumenické modlitební večery v různých církvích a kostelech
Kaplice
25.12. 9 h Hod boží vánoční – bohoslužby s vysluhováním Večeře Páně
1. 1. 2023 9 h Novoroční bohoslužby s vysluhováním Večeře Páně
Adventní úvaha
Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.
Lukášovo evangelium 2,4-5
Jsou Vánoce, a tak se všechno v těchto dnech nějak točí kolem Betléma.
Proč? Jistě – narodil se tam Ježíš. Ale čím je zrovna tohle místo důležité? Je to rodiště krále Davida, vzdáleného Josefova předka. Ale není to, jako když si sestavujete rodokmen a potěší vás, když v něm objevíte někoho slavného. Pro Izraelce to nebyla minulost, ale budoucnost. Uvěřili proroctví, že jednou z potomků tohoto slavného krále vzejde zvláštní postava - Boží Pomazaný. Tedy hebrejsky Mašíach, Mesiáš. Ten, který vysvobodí Izrael, přinese svobodu, novou naději.
Tahle šifra mistra Lukáše nám chce naznačit, že tady se narodil někdo, s kým je spojována naděje lidí. Očekávání. Sen o lepším světě. A tak je to otázka: v co doufáš ty sám, ty sama? Máš taky nějaké sny? Toužíš po něčem? Máš nějaká očekávání? Nějakou naději?
Když se nás někdo v těchto dnech ptá: „A co by sis přál, přála k Vánocům?“ Většinou automaticky svá přání omezíme na něco, co se dá koupit. Ono říct: přeju si k Vánocům světový mír zní, mírně řečeno, jako přitažené za vlasy. Ale i skrze ty malé nebo velké koupené dárky chceme vyjádřit věci podstatnější a důležitější: chci ti udělat radost. Mám tě rád. Jsi pro mě důležitá.
Přitom si někdy s bolestí uvědomujeme, jak to nestačí. Jak neumíme splnit ještě větší a důležitější přání. Třeba uzdravení z nemoci. Smíření s někým, kdo nás nechce vidět ani o Vánocích. Nespravedlnost, se kterou si nevíme rady. Moudrost a velkorysost pro ty, kteří vládnou. Odpuštění, které by člověku změnilo život.
Často se věci v našem životě dějou jinak, než bychom si přáli. Jsme na tom jako Josef s Marií, kteří místo přípravy na příchod dítěte, bez ohledu na své plány, musí všeho nechat a mašírovat do Betléma. Takové nečekané události bereme jako nespravedlnost, smůlu, čáru přes rozpočet. Nadáváme na poměry nebo na vládu. Jsme naštvaní, zklamaní nebo i zoufalí. Což je normální reakce.
Jenže ten příběh o Marii a Josefovi říká zároveň něco nečekaného: i čáry přes rozpočet, i životní kotrmelce, i to, co nevítáme, i to, co nás štve, dokonce i věci vysloveně zlé – nás nakonec díky Bohu můžou nasměrovat tam, kde máme být.
Třeba válka, ve které se najednou zvedne neuvěřitelná vlna solidarity s uprchlíky. Strach o druhé, který nás vyškolí v tom, jak je vlastně máme rádi. Omezení, která nás učí toužit po svobodě. Katastrofa, která odhalí kruh opravdových přátel, kteří jsou v pravé chvíli nablízku. Vánoce, ve kterých jsme nuceni obejít se bez spousty cingrlátek, bez toho, na co jsme zvyklí, abychom objevili, že Vánoce nedělá ani kapr ani stromeček, a dokonce ani rodinná pohoda. Že Vánoce jsou oslava příchodu Ježíše Krista, Syna Božího, oslava bezprostřední Boží lásky, která se nás dotkne. A že to všechno důležité, i naše vlastní vztahy, mohou z této lásky vyrůst.
Císař si totiž myslel, jak prosazuje svou vůli. Myslel si, že potvrdí svou moc sčítáním lidu. To se tedy pěkně přepočítal. Díky jeho nabubřelému přání se v Betlémě narodí potomek krále Davida – budoucí král králů.
Věci se nedějou tak, jak si je my lidé představujeme či přejeme. Můžeme z toho být naštvaní. Můžeme nadávat. Můžeme se z toho hroutit. Anebo v tom můžeme ucítit boží šanci. Že i když jdou věci šejdrem, boží láska si v nich najde skulinu. Proklouzne mezi prsty vyšňořených císařů. Jde napříč našimi plány. Vykvete i tam, kde by ji nikdo nečekal.
Věřme ne svým, ale božím možnostem.
Farář David Nečil
Události ve sboru i církvi
Rok 2022 znamenal návrat k běžnému životu našeho sboru po skončení všech pandemických opatření. Ještě do začátku března se bohoslužby konaly prezenčně i on-line, byly ale již plně obnoveny veškeré sborové aktivity. Pravidelně se koná náboženství pro děti, biblická hodina, setkání konfirmandů. V našich prostorách se scházejí i skauti.
Do života nám v únoru vstoupila válka na Ukrajině. Sbor se aktivně zapojil do podpory ukrajinských uprchlíků formou sbírky a nabídkou ubytovacích kapacit v kazatelské stanici Kaplice. Dosud v prostorách Archy žije jedna ukrajinská rodina. S pomocí finančních prostředků od Diakonie ČCE a dalších dárců jsme mohli pořídit chybějící vybavení do ubytovacích prostor.
Rok 2022 byl plný sborových aktivit, ať už tradičních nebo nových. Začali jsme únorovou přednáškou bratra Mikuláše Vymětala na téma „Svátky a přechodové rituály v křesťanství, židovství a islámu“. Mládež si užila víkend s deskovými hrami a filmy.
V březnu jsme přivítali jaro na Černé věži.
V dubnu měla v budějovickém kostele premiéru sederová večeře, židovská velikonoční bohoslužba připomínající vysvobození Izraelců z Egypta.
Ninjové a samurajové bylo téma předtáborového setkání mládeže, malé děti se sešly na výletě do ZOO.
Červen byl ve znamení Divadla na farní zahradě, kde mimo jiné aktivně vystoupil i sborový ochotnický soubor Prkno s pohádkou O ofrfňané princezně.
Na evangelickou neděli se někteří členové sboru vydali do Volyně.
Velkou radost jsme měli z účasti na Noci kostelů, která byla letos ve znamení včel. Návštěvníkům jsme ale nabídli i spoustu krásné muziky, divadelní představení a meditaci slovem a hudbou na závěr.
Léto bylo ve znamení táborů v Moravči.
Téma Hobbit si užily velké děti, malé děti hledaly Místo snů.
Na neděli Díkčinění jsme připravili celodenní bohatý a zajímavý program na oslavu 100. výročí založení evangelického sboru v Českých Budějovicích, při kterém nás mimo jiné Matouš Nečil poučil svou prezentací „Naše historie, aneb jak kostel střídal sbory a sbor kostely“.
Vystoupila rodina Meislových, náš pěvecký sbor Ad hoc i Kostelní tíseň.
Seniorátní dny mládeže se uskutečnily v Jindřichově Hradci a mládež se také sešla v Budějovicích na svém Jamování.
Již počtvrté se náš sbor zúčastnil sbírky dárků pro děti ze sociálně slabých rodin a pro jejich rodiče. Při sbírce Krabice od bot jsme vybrali více než 700 dárků. Dárky z našeho sběrného místa jsou tradičně určeny pro sociálně slabé rodiny ve Větřní a Českém Krumlově, pro Charitu Týn nad Vltavou a pro Sdružení pěstounských rodin z Českých Budějovic.
Během roku se v prostorách kostela uskutečnilo několik koncertů včetně charitativního koncertu Carmína pro ukrajinské děti, koncertu Canzonetty na podporu domácího hospice Ledax, Vox novus koncertoval za účasti ukrajinských umělců, úspěch měl i podzimní koncert bratří Matlášků nebo sborový koncert pěveckého sdružení Abwun. Vánoční čas obohatilo několik adventních koncertů.
Jsme vděční za to, že náš sbor žije plným a aktivním duchovním i společenským životem.
Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě a realizaci sborových akcí, i těm, kteří se jich účastnili. Všechny ostatní zveme k tomu, aby využili všech možností, které náš sbor nabízí.
Děkujeme těm, kteří podporují činnost církve svými modlitbami a nápady. Děkujeme také dárcům, kteří sbor drží finančně. Prosíme, myslete na to, že v těchto letech přijde plná odluka státu a církve a veškerá finanční odpovědnost bude ležet již jen na nás.
V letošním roce nás opustily: sestra Noemi Bláhová, sestra Johana Matějková, sestra Božena Bláhová, sestra Renata Skopcová a sestra Halina Klimešová. S vděčností vzpomínáme na jejich blízkost a lásku.
Pokřtěni byli: Eliška Boková, Matěj Kaprhál, Žofie Parýzková, Simona a Gabriele Redivo
Dále v našem sboru proběhly 4 svatby.
