Poezie přece žije! Moravečský Almanach 2015

Každá civilizace řeší co s odpadem. Pro nás se na táboře tento problém stává aktuálním takřka vzápětí po příjezdu. V jídelně a dalších společných prostorech se záhy začnou vršit zapomenuté svršky, zapomětlivá ruka pohodí ručník, jinde leží olíznutá lžíce. Nevídaná směsice hrnků, tužek, plavek, bloků, bot, čepic a dalších propriet by uživila středně velké vetešnictví. Tomuto náporu čelí ovšem Čestmírovy Ztráty a nálezy. V roli strážce veřejné pořádku, veřejného blaha, veřejného prostoru i veřejných záchodků neúnavně vyráží na lov ztracených předmětů, aby jednotlivým hříšníkům za vrácené věci zadával slova, ze kterých pak každy musí sestavit báseň dle vlastní fantazie.

Máme za to, že jsme tak přišli na geniální řešení celoplanetárního problému s odpadem a přesto si ho nenecháme patentovat, nýbrž ho nezištně a velkoryse nabízíme lidstvu:

My totiž proměňujeme odpad na poezii. Jen považte sami: z pětatřiceti hrnečků, dvanácti ručníků, menší valníku čepic a stohu lžic vznikly následující verše. Nic nás neodradí tvrzení škarohlídů, že je to cesta z bláta do louže protože naše básně jsou prý ještě horší odpad. Však posuďte sami a zaposlouchejte se do strohých veršů naší ztracené a znovu nalezené poezie.

Děkujeme Miriam Havlíčkové za to že po vzoru národních buditelů doslova vykopala a vydloubala z autorů jejich příspěvky a sestavila tento Almanach. Přejeme pěkný kulturní zážitek.

David – Vosy

Kde se hne se člověk v lese,

tam se vosa z nebe snese.

Ta pruhatá bestie

navíc útok přežije.

 

Bodne Marka, bodne Barku,

za každý bod píše čárku.

Když má čárek nejvíce,

pak je vosou měsíce.

 

Na ten vosí rej

vzal si Cyril sprej.

Myslel chudák, že ho vosy

na kolenou budou prosit.

 

Stříká spreje proudy v otvor

pruhovaných lesních potvor.

Postříkané vosy

jen pokrčí nosy.

 

Vylétají v jednom roji

a hned chystají se k boji.

Cyril kvílí, z lesa pílí

v obličeji celý bílý.

 

Dostihly ho jenom stěží,

nakonec však mrtev leží.

 

 

 

David – Surrealistická

 

Kol modřínu medvěd letí,

ve svých tlapách drží prak,

střílí z něj do houfu dětí,

jindy je to naopak.

 

V tomhle světě pomateném

leccos bývá naruby.

Chleba snědl Daniela,

snídá pastu na zuby.

 

Hodinový strojek má tu

pár koleček přes míru.

Lenka vaří samé blafy,

Šárka odmlouvá Čestmíru.

 

Ni mozková operace

tenhleten svět nespraví.

Radši vezmu kyblík písku,

napiju se na zdraví.

 

 

Šárka (zastoupená Davidem)

 

Když tě vosa popíchá,

břicho bolí Klárku,

koho všichni voláme?

Přece ženu Šárku!

 

Má hrneček s kočičkou,

štíhlá jako čárka,

vždycky s milým úsměvem,

kdo? Přec žena Šárka!

 

Když Al-Kaida útočí,

když vypukne válka,

s Fenistilem přispěchá,

kdo? No žena Šárka!

 

Když se ztratí krteček,

zlomí se ti pálka,

kdo ti slzy osuší?

Přece žena Šárka!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mirka

 

Když Lenka nádobí balila,

byl to pěkný šlendrián.

Lis na česnek zapomněla,

šampaňské i kaviár!

 

Strouhám česnek – to to pálí!

Mumlám stále slova,

začínající es a pé.

Kéž tu Lenku nepořádnou

hrabě Dracula si odnese!

 

 

Matěj

 

218 vojáků

šlo proti zuřivému draku.

Vyzbrojeni ešusy

rozbili si kokosy.

 

Vašík

 

Dostal jsem kurděje,

na trojstěžníku se nic neděje.

Tělesné tresty jsme dostávali

a zuby z huby přitom vypadávaly.

 

Vítek

 

V zoo žije medvěd jménem Čestmír,

vedle něj je dikobraz,

který nikdy nespí.

Oba mají mikiny,

proto jsou tak hezcí.

 

Jolana – Zubní pasta

 

Pasta  Signál, to je dobrá věc,

někdy však zašpiní koberec.

A co teprv obal od zubní pasty,

kdo to sem dal? Zas ty?

 

Tak mi za trest odnes penál,

on však křičí: Já jsem to sem nedal!

OK.

Stejně padej pro příbory

a pak oloupej brambory.

 

 

Matyáš 1

 

Ohnivý slon v černém triku

prochází se po rybníku.

Když v A-duru zatroubí,

všechny ryby vyhubí.

 

Matyáš 2

 

Kytarista seděl večer u rybníka

a tam viděl starého vodníka.

Pokládal kolem

asi nášlapnou minu.

Pak si najde hrníček

na sbírání dušiček.

 

Štěpán Turek

 

Když jsem si zavazoval tkaničku,

Česťa mi sebral lžičku.

Klobásy pak snědl Čestmír,

měl by mu však pomoct klystýr.

 

 

Lenka ( v zastoupení Davidem)

 

Když jsem si šel půjčit brusku

do Fussbodenschleiermaschineverleihung,

přeběhl mi přes cestu skunk.

 

Smrděl jako starý pytel,

použil jsem na něj svůj Waschspülmittel.

Do pračky jsem dal i svůj kletr,

když mi do domu vtrhnul

Hotentotenpotentateatentatetäter.

 

Když už jsem se loučil se svou duší,

že záchrana se blíží, jsem netušil.

Neznámá rozmáchla se objemným svazkem,

jenž hladce projel zločineckým mozkem.

 

Ó,díky ti, věčný Kante,

jenže zachránil jsi mě skrze

Hotentoterpotentateatentatetäter Tante.

 

 

Fanča  Uřvaná jahoda

 

Nevěsta má hrneček,

ten má sedm koleček.

Na něm je jahoda,

to je ale lebeda!

 

Nepromluví, necekne,

nehejbne se, neřekne.

Kdyby pusu otevřela,

zkouška sirén by však byla.

 

 Barča J. Na louce

 

Šla jsem trhat kytičky,

potkala jsem kočičky.

Měly v puse travičku

a v ní mokrou tenisku.

A v tenisce fusekle,

které smrdí ble ble ble.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Toto byla básnička Majdy H., napsaná dobrovolně a mohla by se jmenovat

 

Provokace

 

Když si Česťa umane,

každého z nás dostane.

Možná ešus, možná lžíci,

Dandu dostal na čepici.

 

Teď Česťovi ruší spaní-

Jak na Majdu? Jakpak na ní?

 

Majda nosí hrnek s sebou,

Čestmírovi tváře blednou.

Majdu stále nedostal.

Snaží se však stále dál.

 

Večer slídí kolem stanu,

jednou málem vzbudil Janu.

Česťa už si neví rady,

Každý plán má svoje vady.

 

Čeká stále na svou šanci,

Přísahá mi při svém žvanci:

Já tě,Majdo, dostanu!

Vloupám se ti do stanu!

 

Jen se vloupej,panáčku,

já mám všechno na háčku!

 

 

 

 

Vojta se rozhodl za pomoci svých zadaných slov spáchat harakiri

 

Otec můj šmejdil v kuchyni,

kde hledal honoráře své.

Na Vocaska volal: Píchni mi!

a já rychle přispěchal.

 

Však nic než zrada mě tam čekala,

tam mihule ponožky mé sežrala.

Měla radost obrovskou,

však nic netušíc

spolkla hrozbu chemickou.

Čestík spatřiv šťavnatý kus mihule,

s chutí ji do sebe láduje.

 

Ponožky mé zdály se být ztracené,

v Čestíkových útrobách pečené a vařené.

Však i Čestík kadit chodí,

to se nám všem občas hodí.

Ponožky mé vykálel,

kuličku z nich uválel.

 

Pak ve ztrátech a nálezech se ocitly,

smysly všech náhle procitly.

Smrad se nesl celým táborem,

stejně jako písně sborové.

 

Pak na mě řada přišla.

Ponožky ony smradlavé

dostal jsem, je to pravé?

 

Teď ódu na ně skládám,

však přijde Česťův čas,

byť bych našel jeho vlas.

Půjde do nálezů a ztrát,

bude mě mít stále rád?

 

 

Matouš  Jak získat věci zpátky

 

Matouš ztratil hrneček,

lžíci i pár koleček.

 

Nepomůže humor černý,

Česťa je ztrátům a nálezům věrný.

 

Zavolat snad faráře, učitelku, farmáře?

Nepomůže nic,

jen zařvat báseň z plných plic.

 

 

 

 

Matěj (v zastoupení Davidem)

 

Napil jsem se z ešusu

prapodivné vody,

noc jsem strávil v poklusu,

za rychlost mám body.

 

Refrén:

Od latríny k týpí

s rozšířeným chřípí!

 

Kdybych byl parník,

tak mám modrou stuhu.

Tahle voda z ešusu

nepřišla mi k duhu.

 

 

Refrén:

Od latríny k týpí

s rozšířeným chřípí!

 

Šel jsem k panu doktorovi,

v čekárně byl dav.

Od dveří zní diagnóza –

nemoc šílených krav.

 

Teď jsem šťastný, beru prášky,

lehám zrána do trávy.

Je tu pohodový život

zde v blázinci pro krávy.

 

 

Mirka

 

Protřelý kriminálník,

chronická útěkářka slepice,

utekla znovu z kurníku,

podělala dvorek velice.

 

Hospodyně s ní chtěla

majznout o schody.

Slepice kdáká, ječí:

Kde jsou slepičí práva a svobody?!

 

Vazební věznice ve chlívku.

Tetka si řekla: Vem to nešť.

Sezvu porotu pro slípku,

vynesem absolutní trest.

 

Zasedly sousedky u kafe,

vyslechly jako svědky vajec pár.

Verdikt: klepni ji přes hlavu v ručníku

a bude po fťákách!

 

Slepice píše pařátkem:

Evropský soud pro slepičí práva Haag.

Prosím o poslední dovolání,

s pozdravem Pipka, 387 52 Velehrad.

 

A už z Haagu přípis přišel,

spravedlivý trest:

pro Pipku vždycky výběh volný,

velikosti pět krát šest.

Dotace na zrní, dotace na vodu,

1x za týden volnou přírodu.

Na zimu přístřešek nový,

1x za měsíc k psychologovi.

 

Z Evropské unie pro tetku směrnice:

Tytyty, rasistko, netýrej slepice!

 

 

 

 

David B.

V Dobré vodě žije

zloděj Bouberle.

S jeho partou padouchů

jsou postrachy.... zde poezie končí ohořelým papírem a začíná strach o osud básníka

 

 

 

Danda

 

Když Bob odjel na Západ

kopat diamanty,

vzal si s sebou batoh, krumpáč

a taky pevný boty.

 

S čelovkou na hlavě prolézal

staré štoly,

dělal složité výpočty,

však měl na to školy.

 

Když zpátky se pak domů vrátil,

měl diamantů plný koš,

a první, co si za ně koupil,

byla nová myčka Bosch.

 

 

Štěpán Turek

 

Jedna žlutá čepice

štvala Česťu velice,

tak jí dal do krabice.

 

Trkač vodu vytahuje,

vosa kolem poletuje,

Česťa slušně salutuje.

 

 

Majda  (tohle si vykoledovala – slova: pumprnikl, Kabeljaufisch, elektronegativita, slimák, čtyři fixy, koksagyz – kirgizské slovo pro smetánku lékařskou nebo rostlinu kaučukovitého charakteru,magorka. O to víc lze báseň ocenit)

Na výletě

 

Co si dáme do batůžku?

Sváču, pití, bundu, flašku?

Fixy čtyři, možná pět,

pojedeme na výlet.

vydáme se hustým lesem,

pumprnikl s sebou nesem.

 

Děťátka se seřadila,

za tlapky se uchopila,

a teď alou za Cyrdou!

A tak děti jdou a jdou.

 

Kampak míří naše kroky?

Svůdně vrtí Vojta boky.

Odpověď však všichni vědí,

v táboře nás zadky svědí.

 

Do Cerekve míříme,

že tam dojdem, věříme.

Až nám dojdou všechny síly,

Kabeljaufisch sníme v cíli.

 

Stádo dětí krajem míří,

už o nich ví všichni výři.

Zvířenou teď zpráva letí,

že jsou v lese divé děti.

 

Děti křičí, děti ječí,

vedoucí se svíjí v křeči.

Děti křičí na vážky,

Mirka už je na prášky.

 

Neperte se! Nevrťte se!

Vašku! Slimák nežere se!

Vašík tiše přikývnul

a slimáka vyplivnul.

 

Mirka jenom povzdechne si,

Fanča visí za pačesy

nad rybníkem na větvi.

Snad už budem v Cerekvi!

 

Konečně jsme dorazily,

děťátka se zastavily.

Tlamky své však nezavřely,

stížnosti v nich jenom vřely.

Mě už bolí nožičky,

palečky i ručičky.

Já chci čůrat, já zas pít –

jen je zkuste nezabít!

 

Na mobil je špatná konektivita,

může za to elektronegativita,

nechává se slyšet Pepa.

Jindra pozřel kousek PePa.

 

Zde se rozumem jen mrhá,

Mirka si už vlasy trhá.

Zavřete mě na magorku,

tam si budu v chladu horku,

na ničem už nezáleží,

když uniknu téhle zvěři!

Zavřete mě krucifix,

budu žvýkat koksagyz.

 

Už jsme opět v Moravči,

no a hned je po pláči.

Šťastné oči, jasné čelo,

kéž by jim to vydrželo.

 

Nekřičte nám, děťátka,

je tu pro vás ohrádka.

Kdo jen cekne, běda vám,

řetězy si přichystám.

 

Elcepelce do pekelce,

svážu já vás do kozelce,

zavřeme vás do ohrady,

necháme vás pojít hlady.

 

Vosy – též Majda

 

Vyrobím si klapko-břinko-stroj

a vyhladím každý vosí roj.

Klapka klapne, břinec břinkne,

žádná vosa neufrnkne.

 

Až je všechny pochytám,

kremaci jim přichystám.

Z té drtivé porážky

budou vosy na prášky.

 

 

 

 

 

 

A došlo i na původce básnické epidemie

 

 

Česťa – Milovník žesťů

 

David, dávný, mocný král,

často na svou harfu hrál.

Tanec, hudbu moc rád měl,

na žestě však zanevřel.

 

Trouba, když mu mezi rety vězí,

zazpíváš si jenom stěží.

Lásku k žesťům těžko vzbudíš,

když nás jejich tóny budíš.

 

Milovníka žesťů na táboře najdeš stěží,

zvlášť když se po zvuku trubky

na rozcvičku běží.

 

Trubka, když se rozezní,

utíkáme všichni k ní.

Běží Marek, běží Kája,

vyběhne i včelka Mája.

 

Generátor písní David,

začíná nás tóny trávit.

Samopal tak mít v své ruce,

udělal bych konec trubce.

 

Kroutvor – nevím, co to může být,

snad lze také použít

k zamezení trubky tónů,

jež zní jako z ampliónu.

 

 

Majda   Dopis krajské hygienické stanici

 

Milý pane, milá paní,

 

píšu já vám tohle psaní

o kontrole hygieny,

vedoucí jsou jak hyeny.

 

Každý soucit se zde ztrácí,

vyžadují dětskou práci.

 

Děťátka tu dříví kácí,

vedoucím tak dluhy splácí.

Kdo pokácí nejvíce,

smí se umýt v rybníce.

 

Mládež tu jen hrnce myje,

dospělí jsou jako zmije.

Děti dospat nenechají,

do deseti počítají.

 

Moje milá komise,

zkontrolujte emise.

Pod kotlem tu topí dítě,

z toho hrůza zamrazí tě!

 

Nejvíce mi kazí spaní

jeden vousáč, David zvaný,

děsí děti svými vousy,

že čistit zuby nemohou si.

 

Moji milí komisaři,

z těch podmínek se krev až vaří.

Přijeďte co nejdříve,

zříte hrůzy nesmírné.

 

Štěpán N. Vzteklá čepice

 

Žila jedna čepice

a ta měla vzteklinu,

tak se jí pak nedivte,

že roztrhla mikinu.

 

Čepice, postrach okolí,

ať ji všechno rozbolí,

a má své dny sečtené,

v to doufali sousedé.

 

Soused jménem Krteček

vzal si na ni hrneček.

V hrnečku kyselinu chlorovodíkovou,

že čepici polejou.

Žabí oči v moči si pak dali,

kolem ohně tancovali.

 

 

Anežka Křeček:  Štika

 

Plavala štika v rybníce

a měla růžové tričko.

Připlavala druhá štika a říká:

„Proč máš tričko?“

„Protože je mi zima!“

 

 

 

Jonáš

 

Jak já mohu oka zamhouřiti dnešní vlahé noci,

mezi mlýnské kameny vržen, marně se vzpírám této moci.

Nad ránou konečně únava divoké kvílení pokoří,

do říše snů mysl má vypluje, už žádné příkoří.

 

Čarovné divadlo představ v pavučiny se spřádá,

noční můra vynoří se, důstojnost do propasti padá.

Zřím bujarého Čestmíra, jak obléká moje termoprádlo,

pomalu se v rytmu vlní, natřásá své vnadné sádlo.

 

Však natáhnout legíny mé se mu nevede,

má tuze chlupaté nohy, oholit si je sám nesvede.

Divoké obrazy se vystřídaly, nyní vidím Šrankotovou Janu,

v pohodlí domova, jak si představuje horkou vanu.

 

Náhle před zrakem mým temná silueta se vynoří,

je to bourec morušový, sosáček mi do ucha zaboří.

Není to kousanec, jenž mě ze sna probudí,

nýbrž zvučná trubka, která tak nestydatě hlaholí.

 

 

Anežka Křeček

 

Mimino

Každého dne mimčo vstává,

každý den od pondělka

do neděle.

Hned v 7:15 sní celou jitrničku.

 

 

Verča

 

Ztratila se mi čelovka,

hledám ji už od pátka.

A v pondělí nová lžíce,

pro Česťu úlovek měsíce.

 

Asi vypil litr rumu

a snědl k tomu velkou blumu.

Kvůli tomu už od středy

mívám velké žaludeční vředy.

 

 

 

 

Mirka

 

Začínal jsem od tatranek,

krad jsem v Ternu krupici.

Když jsem trochu upgrejdoval,

prones jsem i lednici.

 

Šlohl jsem si Hondu, Forda,

pak jsem jezdil s Ferrari.

Důchodce jsem inkasoval

za pomoci sekery.

 

Nebudu to rozmazávat,

to zlato jsem čornul já.

Jen ten trajekt Costa Brava

není moje parketa.

 

U soudu jsem lítost švihnul –

Už nebudu nikdy krást!

S kaucí sedm miliónů

zamířil jsem na Hawai.

 

Ve tvém autě, s tvými prachy

na pláži má život draiv!

Zatímco vy dřete doma,

já jsem pěkně vychechtanej

a říkám si That´s real life!

 

 

 

 

 

 

Mirka Stesk přepisovatele básniček

 

Nejhorší snad ze všech písem-

Majda tesá klínopisem.

Nebo je to šifra tajná,

bílou tužkou na bílý papír

píše Majda.

 

Česti písmo – všechna čest!

Tak co je tu za bolest?!

Nikdo totiž nesvede

rozeznat té, ká, há, el, bé a dé.

Čeština je zrádná,

Česťa i-y volí.

Nakonec však v oslovení

píše: Milí voly!

 

Na ten svůj hrabopis,

dávno jsem už zvyklá,

ani písmo Davida,

nemůže mě zviklat.

 

A tenhle cár ohořelý,

vytažený z  popela?

To David B. s poezií

také buřta opékal.

 

Poznají se holčičky,

Bára, Fanča, Beruška,

Áža, také Anežka,

jedno písmenko jak druhé

a k básničce kytička.

 

 

Od 5. třídy písmo zas

puberta rozkymácí a naruší.

Co si budem povídat,

Štěpánové a Matouši!

 

Jak zhodnotit písmo Pepovo?

Papírek leží pod stolem bez života.

Něco je tam snad napsáno,

ale přes papír blátivá stopa.

 

Sto stránek jsem  přepsala,

Ještě nejsem na konci

Nenechte už věci povalovat

Uklízejte,holomci!