Konfirmační kázání - víra je od toho, aby rostla

1. čtení: Sk 2, 1-11

Text kázání: Matoušovo evangelium 13, 1-9 

Milí konfirmandi.

Možná, že jste dnes trochu nervózní. Možná máte nebo jste měli i malinko strach To je dobře. Ne kvůli otázkám, které vám kladlo staršovstvo. Ani kvůli vyznání víry, které byste měli umět nazpaměť Ani kvůli tomu, že na Vás dneska všichni koukají. Křest, nebo jeho potvrzení - konfirmace - to je změna. A změny vždycky člověka trochu znejistí. Je to rozhodnutí, které jste učinili sami za sebe. Je vaše. Zvolili jste si svou cestu víry. Zvolili jste si Ježíše Krista jako svého Pána. Vydali jste se po křesťanské cestě na vlastní triko. A možná si teď říkáte: Co bude dál? Jak to se mnou bude vypadat? Co to znamená? Nepřepískl jsem to - slibovat něco na celý život? Pokud si ale kladete takové otázky - i to je dobře. Znamená to, že vám na tom záleží. Znamená to, že pro vás konfirmace a křest vůbec něco znamená.

Já vám však prozradím tajemství. My se bojíme taky. A nejspíš máme strach daleko větší. Bojíme se o vás - my rodiče, my faráři, my vaši přátelé. Bojíme se o vás my dospělí, kteří víme, že konfirmace a křest - to je jenom začátek. Víme, že následuje cesta životem, která je plná různých nástrah, různých zákrutů, nebezpečí a pokušení. Záleží nám na vás a proto se bojíme.

Ježíš ve své moudrosti vyjádřil kousek z těch našich obav ve svém podobenství. Vypráví v něm o rozsévači, který chce osít pole.

A jak to zrní rozhazuje, spadne některé na cestu a sezobou ho ptáci. To jsou ti, vysvětluje Ježíš učedníkům, kteří chodili na konfirmační setkání, ale moc je to nezajímalo. Ze slušnosti nebo z povinnosti si vyslechli, co to tam ten farář vykládá, ale šlo jim to jedním uchem tam a druhým ven. Těšili se jenom na to, až to skončí, aby už měli pokoj o něj i od rodičů. Doufám, že to není váš případ, jinak byste tu dnes ani nebyli.       

Další zrno padne na skálu. Rychle vyroste, ale půda na skále je mělká a tak nemůže pořádně zakořenit. Slunce, které by mu mělo pomoc růst ho spálí. To jsou ti, které nadchne třeba parta, která se vytvořila, různé zážitky, které člověk může zažít třeba na sjezdu mládeže, na táboře, na vodě. Ale i když to může být skvělé, chybí hloubka. Chybí vnitřní důvod kvůli kterému ta setkání vznikají, kvůli kterému se vlastně jako křesťané scházíme. Bez víry v Boha pak prvotní nadšení opadne. A když člověk nemá hlubší důvody, když zjistí, že to taky stojí čas a  úsilí a obzvlášť, když se objeví nějaké těžkosti, konflikty, pak to takový člověk rychle vzdá.

Třetí zrno padne někam do křoví ale křoví roste rychleji a zadusí je. To je asi naše největší obava. Čeká vás v životě mnoho podnětů, nové školy, zaměstnání, všelijaké vztahy. Milion věcí, zájmů, možnosti a příležitostí, které člověka snadno zahltí a on zapomene na to nejdůležitější. Máme vás rádi a proto doufáme, že za vším co vás životě čeká nezapomenete na to co jste se naučili, nezapomenete na Pána Boha, na modlitbu, na svojí víru protože ta patří i do nové školy i do vašich vztahů i do toho co jednou budete dělat. Pán Bůh bude s vámi všude kam se jednou dostanete i kdyby to bylo na druhém konci světa.

---

Když jsem však takhle barvitě vylíčil všechny naše obavy, musím ale taky říct, že to není důvod, proč Ježíš svoje podobenství vypráví. Není ani o obavách ani o strachu. Stejně tak není o obavách a o strachu křest, konfirmace ani víra. Není o strachu před světem. O obavách, aby člověk něco nezkazil, nebo o hrůze z toho, kam se to dostal.

Abychom pochopili, o čem to vlastně je, musíme si spočítat ty příklady, které nám Ježíš dává. Kolik příkladů zrna tady vlastně máme? Pro vás, kdo jste mě tohle podobenství už slyšeli vykládat to nebude těžké říct.

Ano je to šest příkladů. Ani tři ani čtyři. Na začátku Ježíš sice zmíní situace, kdy to nedopadne. Ale pak mluví o zrnu, které přineslo třicetinásobnou úrodu. A o dalším, které přineslo úrodu šedesátinásobnou. A další dokonce stonásobnou úrodu.

To není podobenství o strachu. Naopak. To je podobenství, které mluví, o nepřeberném množství, o plodnosti, o úrodě, o ovoci víry. O tom, co nese nesmírné bohatství života.

Náš život není od toho abychom se báli, ošetřovali ho, kypřili jako pole, které má být krásné na pohled. Víra, boží slovo tu není od toho, aby bylo zapsáno v Bibli, ošetřováno a pečlivě schraňováno.

Boží slovo a náš život patří k sobě. V nás. My jsme jako pole, které má být oseto a ono pak nese úrodu. A z toho důvodu nevadí ani když tu a tam něco i pohnojíme.

Jsme-li nablízku Bohu, pak to nese plody. Pak z toho máme užitek my i ostatní. Tak jako když se vám bohatě urodí a vy se z toho můžete těšit a ještě se rozdělit se sousedy.

Pokud patříme s Bohem k sobě, není to nějaká další z mnoha povinností – jako že vedle povinnosti uklízet si pokoj a vedle školních povinností máme ještě povinnost chodit do kostela. Ne. Bůh, Kristus je ten, ze kterého bereme obživu. On nás sytí, znovu dodává energii. Jeho potřebujeme, aby náš život za něco stál. Z něj vyrůstá všechno užitečné v našem životě. Ať už jsou to naše vztahy, naše práce, ale z něj bereme taky radost, obnovuje naše síly, z něj roste naše svoboda.

Asi je na místě říct, co jsou to vlastně ty plody. Poprosil jsem o to konfirmandy. Aby to napsali. Aby dokončili větu: Být křesťanem pro mě znamená...

Všude kolem sebe máte na papírcích jejich odpovědi. Plody, které v nich nese víra:

• Být křesťanem znamená překonávat strach. (To je poučení i pro nás rodiče a faráře. Nebojte se o nás, jsme v těch nejlepších rukou.)
• Být křesťanem pro mě znamená přemýšlet nad tím, co dělám a přehodnocovat to, zkoušet i jiné možnosti.
• Být křesťanem pro mě znamená scházet se s přáteli.
• Být křesťanem pro mě znamená šířit víru dál.
• pomáhat bližním.
• radovat se ze života.
• doufat a modlit se k Bohu.
• možnost být s druhými lidmi.
• možnost svěřit se s trápením.
• nebýt sám.
• věřit v pochopení
• věřit v Boha.
• cítit odpovědnost za druhé a za okolí.
• Být křesťanem pro mě znamená důvěřovat tomu, že jsem milován a přijímán takový jaký jsem.
• Být křesťanem pro mě znamená být vděčný za to, co dostávám a uvědomovat si od koho to dostávám.
• Být křesťanem pro mě znamená být součástí společenství skvělých lidí, sjednoceného někým ještě skvělejším.
• Být křesťanem pro mě znamená snažit se žít dobře, snažit se o zlepšení.
• neuzavírat se do sebe.
• nebát se neúspěchu.
• inspiraci do života.
• věřit, že se mám na co těšit.
• jistotu a naději.
• přemýšlet, děkovat a snažit se milovat.

Být křesťanem pro mě znamená mít smysl a cíl života.   

 amen