Generační konflikty

Text+kázání Mk 3,31-35

31  Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. 32  Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě." 33  Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?" 34  Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři! 35  Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka."

Milí bratři, milé sestry,

víte proč měl Abraham obětovat Izáka, když mu bylo 12 let?

Protože zabít toho třináctiletého puberťáka by už nebyla žádná oběť.

K dnešnímu kázání mě totiž inspirovalo téma jednoho z večerů aliančního týdne modliteb, které znělo: generační konflikt.

Co to ale je? Tak třeba ta puberta. Jako otec čtyř dětí od 13 do 17 let můžu kvalifikovaně prohlásit – někdy je to boj. A konflikt. Ale zároveň člověk při tom všem chápe, že je to nutné (a s trochou skřípění zubů), i že je to dobré. Protože každý z nás si tím musel projít. Každý se někdy musel postavit na své nohy. Každý si potřebuje najít své místo na světě, svou cestu. A k tomu patří i hádky a spousta očí vsloup a povzdechy a někdy i křik. Protože, co si budeme povídat, cílem veškeré výchovy je nakonec to, aby nás naše děti nepotřebovaly.

Ale zpět od „výchovných pindů“, jak jednou mé výchovné působení nazval můj syn, ke generačnímu konfliktu. Když nakoukneme do Bible, máme spoustu materiálu.

za prvé tu najdeme celou sbírku rodičovský chyb

• Tak třeba už ten zmíněný Abraham a jeho netrpělivost a následné výchovné působení na Izmaela, kterého nakonec i s matkou Hagar vyhnal do pouště. Tahleta netrpělivost. Pocit, že jsem nedosáhl svých cílů – dobře si jí všimněte, ještě o ní bude řeč. Jak ovlivnila Abrahama, jak ovlivnila jeho rodinu. Nespokojenost s tím, co jsem dostal. Jakou katastrofu to přináší do rodinných vztahů. Jak nás poučují někteří teologové – z pocitu viny pak Abraham sáhl na život i Izákovi. Ještěže Bůh zasáhl.
• Anebo Izák, který byl slepý vůči svým dětem. Duchovně i otcovsky. Viděl se v Ezauovi a Jákoba úplně přehlížel. A opět se tu mihne motiv dítěte, které lépe splňuje představu svého otce a dítěte, které je na druhé koleji. Naštěstí se ho Pán Bůh ujme.
• Ale pokud si myslíme, že se z toho člověk poučí, tak nás zklame hned tentýž Jákob, který opakuje navlas stejnou tátovu chybu, vybere si Josefa a tím popudí žárlivost svých dalších synů. Ještě že to dá Pán Bůh dohromady, ale to už se trochu opakujeme.
• No a pak je tu třeba Lában, který měl svou dceru Leu tak rád že ji přidal k její sestře Ráchel v akci dvě za jednu cenu. Dítě pro něj bylo problém.
• Ke generačnímu konfliktu nám můžou něco říct Izraelci, kteří mašírují přes poušť do země zaslíbené, ale přitom se zjistí, že jsou egyptskou totalitou poškozeni natolik neopravitelně, že do země zaslíbené pustí Hospodin až generaci novou, která snad bude umět žít ve svobodné víře. (Ani to ovšem úplně neklaplo.)
• můžeme potkat Gedeona, který se postaví tátovi a celé rodině, která neměla odvahu odmítnout Baalův oltář na svém pozemku. Dítě musí svého otce usvědčit z duchovní slepoty a pomýlenosti, z toho že víru si nemůžu vybrat podle toho, co je pro mě zrovna výhodné.
• A další soudce Jiftách nám v přímém přenosu předvádí rodiče, který je ochoten obětovat svou dceru svým ambicím.
• V Novém zákoně jsme dnes četli něco o Ježíšově rodině, která byla dost mimo a nepochopili oč Ježíšovi jde a kým je.
• Potkáváme Ježíše, jak dává rodičům za příklad děti – být jako ony je podmínka vstupu do království božího
• Slyšíme ho, jak z různých úhlů provokativně kritizuje tradici otců

No a z druhé strany to není o moc lepší

• můžeme potkat Jákoba, který podvede svého otce
• deset povedených bratrů, kteří se jedenáctého – Josefa – ze žárlivosti pokusí zabít
• Samsona, který neposlechl rodiče a zadělal si na životní tragédii
• Abšaloma, který se pokusil svého královského otce dokonce svrhnout z trůnu
• Zahlédneme Ježíše, který kritizuje své současníky, že se vyvlíkají z péče o své rodiče
• A v uších nám taky něco zazní o marnotratném synu a neposlušném synu.

Můj katalog určitě není kompletní. Určitě byste si vzpomněli ještě na další příklady z Bible i z vlastního života. Co z toho vyvodit?

Možná, že žádná obecná biblická rada ke generačnímu konfliktu neexistuje. Možná prostě přijměme biblické svědectví v celé šíři – jako sbírku různých generačních konstelací, příběhů, situací a varování, které nám jako zrcadlo umožní nahlédnout se pravdivě a s pokáním jakožto rodiče. Jako ukázku různých mnoha rodičovských slepých cest a selhání.

A možná můžeme ten biblický přehled brát taky jako povzbuzení, že i ti dávní bibličtí otcové a a ty dávné biblické matky, to taky pěkně vorali a selhávali. Ale že Hospodin pomáhal leccos vykolejeného nějak zpracovat a umožnit odpuštění, smíření, nápravu a vůbec nějaké pokračování. Že k tomu abychom byli rodiče máme otce v nebesích a od něj e učíme jakými být otci a matkami. Učíme se od něj:

• nesoudit
• přijímat i marnotratné syny, ale (jak je to v tom podobenství) i nemarnotratné, ale žárlivé syny, kteří si myslí, že si naší lásku zaslouží nějak víc (vždyť ten otec v tom příběhu vyšel naproti i tomu druhému synu)
• učíme se dávat svobodu a odpouštět její zneužití
• učíme se od něj oběti za své děti

Stejně tak z druhé strany. Naše děti se mohou z příběhů víry naučit:

• Že být dítětem neznamená vždycky všechno vědět nejlépe
• že mít úctu k rodičům – v tom je zaslíbení. Že úcta není poslušnost nebo dokonce slepá poslušnost, ale že je možné mít třeba i úctu k zápasům rodičů v nelehké situaci, i k tomu, je se postaví ke svým selháním a nedokonalosti.
• Mohou se naučit, že všichni dětmi před Bohem, který nás učí pokoře, ukazuje nám dobrou cestu.

 

No a konkrétně si můžeme k sobě domů pozvat třeba Abrahama a on nám rodičům bude vyprávět o tom, jak se musel od Pána Boha naučit, že děti nám nepatří. A jak moc to bolelo. Může se k němu přidat třeba Jiftách, který nám povykládá o tom, že když budeme jako on chtít, aby děti se staly nástrojem našich ambicí, výkladní skříní našeho dokonalého křesťanského života nebo splněním toho, čeho jsme ve svém životě sami nedosáhli, tak je to může úplně zničit.

A našim dětem může povyprávět Jákob, jak to dopadlo, když zkoušel levárny na svého tátu a bráchu a jak místo vysněného úspěchu se z něj stal uprchlík. Nebo jim může něco říct marnotratný syn o tom, jak stojí za to uznat i svou chybu a vrátit se. Anebo jim můžete sami vyprávět vyznání jednoho čerstvě dospělého, který řekl: v patnácti jsem si myslel, že můj otec je úplný idiot. V jednadvaceti jsem s překvapením zjistil, jaký ten člověk vedle mě udělal pokrok.

Jsme rodiče. Jsme děti. Je v tom spousta lásky, ale taky konfliktů a napětí a různých názorů. Jako rodiče nemáme větší odpovědnost, než vydat svým dětem svědectví o Pánu Bohu. Ale musíme jim k tomu dát prostor. Jejich víra bude jiná než naše, tak jako nejsou stejné dva vztahy.

Snad nám v tom pomůže Ježíš, když hovoří o dokonalosti. Říká buďte dokonalí jako váš nebeský Otec. Ale ta dokonalost podle Boha není bezchybnost. Perfekce. Dokonalý je ten, kdo je milosrdný. Dokonalost spočívá v lásce vůči těm, kteří mají odlišné názory, v přijetí těch, se kterými nesouhlasíme. Zkusme se tím nechat inspirovat v generačních konfliktech na obou stranách.   

Abychom nedopadli jako v dnes už opravdu posledním vtipu, kdy se doktor ptá ženy: Jste matka? Ano, mám tři děti. Pijete? Ano, mám tři děti.

amen