7. přikázání - Nesesmilníš
1. čtení Mt 5, 27-30
Text+kázání Mt 19, 1-12 + Ex 20,14
Dnes je jiná doba pane faráři. Dneska je to normální, že spolu naši mladí žijí a nevzali se. Dneska je jiná doba a tak se holt rozvedli. Hlavně aby to bylo v klidu. Dneska je jiná doba, tak se ta věrnost už tak nebere. Vždyť to vidíte kolem sebe. Kdekdo se rozvádí, kde kdo žije jenom tak. Kdekdo žije s kdekým – prostě dnes je to jinak.
Ano, je jiná doba. V roce 2011 bylo v ČR uzavřeno 45137 svateb, což je nejméně od roku 1918. A není to výkyv, je to setrvalý trend, kdy každým rokem ubývá těch, kteří uzavřou sňatek. V tomtéž roce bylo rozvedeno 28 113 manželství. Toto číslo naopak neklesá. Je to setrvale okolo 30 tisíc manželství ročně.
Ano, je jiná doba. Být rozvedený, mít milenku – to už není společenský problém. Natož nějaké stigma. Být svobodná matka neznamená být společenský vyvrhel – což nás ovšem přivádí k tomu, že zdaleka ne všechny změny jsou nutně k horšímu. Ale přesto to zůstává často ekonomickým „problémem“.
A když už mluvíme o tomto přikázání, je na místě zmínit, že doba se změnila také ve vztahu k sexualitě. Přineslo to na jedné straně obrovský nárůst explicitní sexuality. Tak že se dnes dokonce mluví o pornoprůmyslu. Pornografie nikdy nebyla tak snadno dostupná a je to problém z mnoha důvodů, které asi není potřeba rozvádět. Na druhé straně ale panuje větší otevřenost i v sexualitě implicitní, která je součástí vztahů. I tady vidíme, že ne všechny změny jsou k horšímu, protože otevřenost v této oblasti vede k tomu, že sexualita ve vztahu není podceňována, může být rozvíjena, může se předcházet mnoha problémům, může být součástí výchovy.
Přesto se mnohé změnilo. Padla mnohá tabu a mnohé věci, dříve nemyslitelné jsou dnes možné nebo dokonce běžné.
Jenže já se zkusím zeptat jinak. Změnili jsme se nějak my? A teď nemyslím, jestli nám něco vadí nebo nevadí jako morální problém. Ale spíš tak, jestli jsou vztahy mezi lidmi dnes nějak radostnější, spontánnější, spokojenější, zkrátka lepší než v té době, kdy se mluvilo o manželské povinnosti a kdy bylo takřka samozřejmé, že do určitého věku si člověk našel partnera a založil rodinu.
Jistěže je moje zkušenost trochu posunutá, protože kdo by chodil za farářem řešit to, že má šťastné manželství. A taky nejspíš nejvíc času trávím s křesťany, tedy ve společnosti lidí, pro kterou je manželství důležité. Nicméně ze své omezené zkušenosti nemám ten pocit, že by změny v partnerských vztazích, ke kterým došlo a dochází, vedly k tomu, že by se nějak zvýšila spokojenost lidí.
Ano doba se změnila, ale bolest, kterou prožívají partneři při rozchodu, zůstává stále stejná. A je jedno, jestli je to rozvod manželství nebo „jenom“ rozchod partnerů. Naopak v tom druhém případě to často bolí víc, protože neexistuje žádná právní ochrana, neexistuje žádná možnost dovolání. Partner, který je z nějakého důvodu tím slabším, je často vydán na milost a nemilost tomu druhému. Ano doba je jiná, ale nezvýšila se spokojenost manželů jenom proto, že spolu žili jakkoliv dlouho před svatbou. Doba se změnila, ale děti, kterým najednou zmizel ze života jeden z rodičů, nejsou méně zmatené nebo frustrované. Někdy naopak víc, když se u nich střídají náhradní tatínci nebo maminky jak na běžícím pásu. Doba je jiná, ale ženy ve středním věku nejsou méně ohrožené, nejisté a frustrované tím, že je manželé či partneři vymění za mladší model. Doba je možná jiná, ale muži, kteří přijdou o zázemí domova, nejsou méně ohrožení ztrátou smyslu celého života a nejeden bezdomovec je toho důkazem.
Možná se teď ale ptáte, k čemu tenhle dalekosáhlý úvod směřuje? No, mělo by nám to pomoct k tomu, abychom lépe pochopili, k čemu to přikázání nesesmilníš, můžeme využít a k čemu nám naopak nepomůže. Co se nám pokouší říct Ježíš a co naopak neříká.
V první řadě je přikázání nesesmilníš vymezením jakési hranice. Varováním. Jestliže překročíš tuto hranici, zaděláváš si na problém. Mluvili jsme o tom, že takhle nějak fungují i ta ostatní přikázání Desatera. Nesesmilníš není nějaký Damoklův meč, který nám visí nad hlavou, aby měli faráři o čem kázat a my se měli nad čím pohoršovat a říkat: když to porušíš tak tě Pán Bůh potrestá. Je to důrazné varování. Výstražná tabulka někoho, kdo zná život a přitom je naším přítelem. A ten přítel říká: Nezahrávej si. Nestojí to za to. Ublížíš sobě a ublížíš i druhým. Nejde o zákaz, který by chtěl omezovat náš život, ale o vytyčení hranice za kterou si může člověk snadno a nenávratně život zvorat.
A přesně takhle funguje i Ježíšovo slovo – hlavně to první. Tam, když říká, že když někdo pohlédne chtivě na ženu, má si trhat různé údy. Lepší je ztráta oka než manželky. Ono jde totiž o to, že když někdo vyhledá cizí lože, pak ho to stejně nějak potrhá, vezme za své jeho celistvost. Ten, kdo doopravdy miloval, ví, že ztráta, kterou utrpí odloučením, ho roztrhne vedví. Zkrátka nestojí to za to. Je zajímavé, že mnozí lidé, kteří s odstupem let hodnotí svůj rozchod či rozvod, se shodují v tom, že by svojí situaci už takhle neřešili.
Ale taky to Ježíšovo slovo znamená: A co ten druhý? Své oko si chráníš – no jako oko v hlavě. Ale to ten člověk vedle tebe pro tě nemá ani takovou hodnotu? Ani jako tvoje ruka? Ani co by se za nehet vešlo?
Ten Ježíšův výrok mluví o ztrátě, kterou by měl člověk zvážit. A mluví také o kořeni toho, když člověk vyhledá cizí lože. Neznamená to, že se člověk ohlédne za pěknou holkou na ulici, ale spíš to, že není jasně daná hranice – kdy jde ještě o flirt a kdy už člověk šupem padá po hlavě do něčeho, co nemá šanci zvládnout, co ho strhne a pohltí.
A stejně tak můžeme rozumět i tomu druhému výroku o cizoložství. Ne z trestu, ne protože budeš prokletý, ale vyhledáš-li cizí lože, budeš se v něm cítit vždy tak trochu cizincem. Něco z toho si s sebou zkrátka poneseš. To je realita.
Prostě je to takový velikánský červený vykřičník. Vykřičník na tom, že když člověk pustí ze řetězu svoje vášně, tak je to jako hrát si se sirkami a většinou pak zbude spálená zem. Je to vykřičník, který křičí – každé manželství, které má aspoň jiskřičku naděje na záchranu by mělo být zachráněno. Je to jako červená na semaforu, která nás chrání před tím, abychom nevlítli pod kola rozjetému kamionu.
Jenže s červenou na křižovatce je potíž. A nejenom v tom, že jí občas projedeme, protože máme pocit, že to stihneme, nebo že nám nic nehrozí. Ona ta červená na semaforu nic neříká o tom, jestli jsme dobří řidiči. A hlavně nám vůbec nepomůže s pochybnostmi, když sedíme v autě a říkáme si, jestli má cenu ještě vůbec někam spolu jet.
A tak ani přikázání nesesmilníš a dokonce ani Ježíšův výklad nám přes všechna varování neukazují jak žít dobré manželství. Jak to zařídit, aby se naše vztahy neposouvaly k té hranici, kdy nás to roztrhne. Snad jenom nepřímo. Snad jenom jako povzbuzení k tomu abychom o své vztahy bojovali. Ale nejenom v nějaké krizi. Abychom o něj bojovali včas. Dokud je ještě o co bojovat. Abychom si vzpomněli, jaké to bylo, když jsme si nechtěli sekat ruku, ale chtěli jsme svou partnerku na rukou nosit a chránit svého partnera jako oko v hlavě.
On vlastně nikde přímo Ježíš nedává rady snoubencům ani manželům do manželství. To jeho slovo se koneckonců týká rozvodu a ne manželství. Vlastně jen odkáže k prastarému textu z knihy Genesis. K textu z té knihy, ve které se píše, jak Adam bloumal rájem a naštvaně kopal do listí, protože byl sám, protože neměl pomoc sobě rovnou. Rovnou – tedy ani nadřazenou ani podřízenou. A jak teprve vztahem k Evě se stal jeho život kompletním a úplným. Jak se člověk stává člověkem teprve spojením muže a ženy. Na tohle Ježíš naráží a říká: „Vy řešíte rozvod, ale ptejte se na ten zázrak, kdy se dva lidé stanou jedním tělem. To už jsou jednou nohou v království božím. I když jenom jednou nohou. Ne – dokonce ani ten Adam s Evou nežili pořád v ráji, není to jednoduchá cesta. Koneckonců cesty, ke kterým vás zvu, jsou úzké, málokdo je nalézá, ale zase na druhé straně stojí za to. „
Učedníci se toho ovšem zaleknou a říkají: „Není tedy lepší se neženit?“ Což je tedy výrok pozoruhodně dnešní otázka – viz ty zmíněné statistiky. Jenže neženit se, protože by to mohlo zkrachovat, je jako neusedat za volant, protože se dějí dopravní nehody a to dokonce dost často. A žít spolu bez výhledu k manželství, protože to dodá našemu vztahu ten správný říz a šťávu je jako odmontovat na tom autě brzdy pro větší adrenalin.
Jinak k dobrému manželství povětšinou vedou takové ty drobné a každodenní věci, které žádnou velkou díru do světa neudělají. Jako je třeba odpuštění. Nebo připomenout si alespoň občas jaký je to vlastně zázrak, že nemusím být sám. Tolerance. Otevřenost. A zase odpuštění. Ochota se dělit o svůj čas i peníze. A jistě že dobrý sex, o kterém jsme schopni mluvit bez pocitu trapnosti. Schopnost dát najevo, že mi pořád na tom druhém záleží. Rovnost v řešení problémů a mnoho dalších věcí, které nespadnou z nebe, ale je na nich potřeba se aktivně podílet. Jeden teolog přirovnal manželství ke stanu. Ne k takovému tomu modernímu, kde to drží samo, ale takovému starému áčku s tyčkami a kolíky a lanky, která je pořád potřeba dotahovat, napínat, aby člověku nekapalo na hlavu.
Jistě že i tak může manželství zkrachovat. Ježíš mluví o případu smilstva. Ale to smilstvo – řecky porneia není nějaká bokovka. Porneia je zvrácenost. Kdy už manželství přestane být vztahem a stane se z něj nějaká zvrácená obluda, hybris, kdy není žádná spolupráce ani domluva možná. Kdy si lidi jdou po krku, kdy místo partnerství člověk zažívá jenom utrpení a hrůzu. Kdy místo lásky je někdo systematicky ničen a vysáván. Kdy už to není manželství, kdy už to není k životu. Ale ruku na srdce: kolik z rozvádějících se manželství a rozpadajících se vztahů je takhle vyhrocených?
A tak tedy žijeme v jiné době. Ale možná i skrze ní, skrze lidi uvláčené všelijakými nepovedeným, nedotaženými a bizarními vztahy a možná i skrze vlastní zkušenost vidíme, že se nepodařilo vymyslet nic lepšího než když muž opustí otce a matku a přilne ke své ženě a stanou se ti dva jedním tělem.
Pane Bože, prosím tě za manželství v tomto sboru i kolem nás. Ať jsou místem, kde se tvoje láska stává konkrétní, kde se prakticky realizuje odpuštění, které nás učíš a kde se odráží i tvůj příklad nezištné schopnosti dát sebe sama druhému. Prosíme tě za zkrachovalé vztahy a rozvedená manželství. Prosíme za odpuštění toho, co jsme nezvládli a nezvládáme. Prosíme o potěšení a posilu pro opuštěné. Prosíme, ať je tento sbor domovem těm, kdo zůstali sami. Prosíme tě o požehnání do našich vztahů.
amen
