52. Je možno tušit Stvořitele v přírodě a v přírodních vědách?

⁷
Bůh není svět,
ale ve světě se zjevuje,
jsme-li jeho přítomnosti
otevřeni:
Nenechává se poznat tak,
jak poznáváme všechno na světě.
A přece všechno, co přírodní vědy objeví,
můžeme prožít jako zázrak.
Všechno by mohlo také nebýt.
Všechno by mohlo být jinak.
Tato možnost
je Božím znamením ve všech věcech.
Pozorujeme-li všechno
otevřeni této možnosti,
pak objevujeme
Boží stopy všude.
Svět je pak ve víře
zrcadlem
BOŽÍ EXISTENCE.

ENERGIE
se stává vyjádřením jeho moci:
neustále mění svůj tvar,
ve všech transformacích zůstává zachována,
jako materiál ji potkáváme v mnoha podobách,
je věčná a konstantní.
Všechno je z ní postaveno.
Energie se ve víře
stává zrcadlem
BOŽÍ VŠEMOHOUCNOSTI.

PŘÍRODNÍ ZÁKONY
se stávají Božími myšlenkami:
určují všechno s nutností,
prostupují veškerým děním,
jsou všudypřítomné,
dávají všemu trvání, pevnost a řád,
strukturu a symetrii.
Je možno vypočítat je v matematických vzorcích,
které náš duch vymyslel dříve,
než mohl zákony znát.
Přírodní zákony se ve víře
stávají zrcadlem
BOŽÍHO ROZUMU.

KREATIVITA
je vyjádřením jeho tvůrčí moci.
Přestože zákonitost ve světě převažuje,
je v něm i hra a chaos,
které produkují to, co je nepředvídatelně nové.
Kdo by si na začátku - asi před 14 miliardami let -
dokázal představit život,
jak se vyvinul až po dnes?
Bůh se objevuje jako možnost světa
a chápeme jej smyslem
pro to, co by mohlo nebýt nebo být jinak.
Kreativní potenciál světa
se ve víře stává
zrcadlem
BOŽÍ TVŮRČÍ MOCI.

INFORMACE
je všechno co existuje.
Vše spočívá v alternativách mezi možnostmi
až k výměně mezi lidmi
v jazykové komunikaci.
Každý atom, každý genetický vzorec,
každý kulturní artefakt,
obsahuje informaci, která zůstává,
i když věci a lidé už neexistují.
Všechno, co myslíme a píšeme,
lze v elektromagnetických vlnách
poslat jako informaci
kolem celého světa.
Obsah informací světa
se ve víře stává
zrcadlem
BOŽÍHO ŘÁDU.

EVOLUČNÍ TENDENCE
ženou všechny věci k neznámým cílům:
život překonává entropii skrze mutace a selekci.
Kultura překonává selekci morálkou.
Náboženství překonává morálku milostí.
Všechny podoby života se přizpůsobují
jedné a téže skutečnosti.
Jejich pokusy o přizpůsobení se sbíhají.
Bůh je poslední skutečnost,
které se musí přizpůsobit všechno.
Evoluční tendence
se ve víře stávají
zrcadlem
BOŽÍCH CÍLŮ.

REZONANCE
spojuje všechny věci.
Vesmír není jen konflikt a konkurence.
Všechny věci a systémy působí,
že spřízněné předměty a systémi kmitají.
Všechno se stává
vzájemně sladěným celkem.
Svět je velká symfonie.
V této symfonii života
jsme my jenom malou melodií.
Bůh je její neznámý dirigent.
Plnost rezonance celého světa
se ve víře stává
zrcadlem
BOŽÍ SLÁVY.

VĚDOMÍ
je největší ze všech zázraků.
Narodili jsme se na nepatrné planetě.
Vesmír nás může snadno zničit,
ale my vesmír myslíme.
Nežijeme nevědomě ve světě
energií a zákonů,
kreativity a informací,
konfliktu a rezonance.
Máme na všem vědomou účast.
Poznáváme tento svět.
Ve všem tušíme Boží tvůrčí sílu.
Máme schopnost
začínat něco nového,
něco, co by bez nás neexistovalo.
Člověk je obrazem Božím
a stává se ve víře
zrcadlem
BOŽÍHO TAJEMSTVÍ.

Bůh se ve světě zjevuje
v úchvatných fenoménech.
Současně se ale vzdaluje:
Boží stopy, které nacházíme,
ukazují nad svět.
Bůh nevolá jen k tomu,
abychom jeho stopy objevovali,
nýbrž vyzývá,
abychom se po nich vydali do neznáma.
Jeho poselství zní:
i vy čníte nad tímto světem.
Spolu s námi se zrodilo svědomí,
které ukazuje na svůj původ
jako kompas.
Svědomí je ve víře
zrcadlem
BOŽÍ VŮLE.

Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu