Dluhou dobu byli filosofové přesvědčeni,
že Boha poznáváme v přírodě.
"Přirozená teologie" byla něco naprosto přirozeného.
Přesto z ní eeaktní a empirické vědomosti
učinily
předmoderní moudrost,
která přesvědčuje jen rétorikou,
nikoliv prověřeným věděním.
Věda říká:
Bůh nemůže být dokázán žádným pokusem.
Chceme-li dokázat vzduch,
vezmeme vakuovou pumpu,
abychom ukázali, že rostliny bez vzduchu žít nemohou.
Ale vakuová pumpa,
která by Boha dokázala
přechodně vyloučit jako činitele nějakého pokusu,
neexistuje.
Neexistuje dalekohled,
kterým bychom Boha mohli objevit za hvězdami.
Nemůžeme ho ani zavést
jako axiom do našich fyzikálních teorií.
o tomto světě.
Oč méně bylo možno
poznat Boha empiricky a exaktně v přírodě,
o to více se v moderní době j
jediným základem poznání Boha
stávalo zjevení Boha v Bibli.
Barthova teologie zjevení, vázaná na Písmo,
protestovala proti každé přirozené teologii.4
A přece tím Karel Barth Bibli protiřečí,
protože ona přirozenou teologii obsahuje.
Ve Skutcích apoštolských učí Pavel
na Areopagu filosofy,
že nevědomky uctívají neznámého Boha.
"Bůh není od nikoho z nás daleko,
neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme.5
V epištole Římanům
zná Pavel přirozené vědění o Bohu.
Je lidem přístupné.6
Jen proto tak naléhavě kritizuje,
že Boha neuctívají.
To, že pro Pavla je přirozená teologie předpokladem
jeho ostré kritiky lidí,
není výpovědí proti jejich nadání
poznávat Boha:
Když má otec dva syny,
z nichž jeden má nadání pro matematiku,
a druhý nikoliv,
pak bude otec kritizovat především toho nadaného syna,
když přinese domů špatné známky.
Podobně Pavel kritizuje lidstvo tak tvrdě,
protože přees přirozené poznání boha
nechce Boha ctít.
"Nadání" člověka k tomu,
aby poznal boha, cení Pavel výše
než jakákoliv moderní teologie zjevení.
A přece platí: Vědění o Bohu je moudrost,
nikoli exaktní věda.
Ale všechno, co exaktní vědou je,
se může teologickou moudrostí stát,
je-li to posuzováno
v kontemplativní vděčnosti.
Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu
