Někdy slyšíme volání
jako z neznámé země.
Vyzývá
k hledání pravdy,
dobra
a krásy.

Co je pravdivé dnes,
je pravdivé nebo falešné i na věčnosti,
a není-li to pravdivé,
zůstane to falešné i v budoucnu.
Hledání pravdy
vrhá do života, který je konečný,
jiskru VĚČNOSTI.
O to více cítíme své meze.
Nepoznáváme pravdu.
Troskotáme.

Co děláme, je dobré,
jenom když za tím stojí naše rozhodnutí.
Kdybychom byli ve svém jednání zcela předurčeni,
bylo by jen užitečné nebo škodlivé.
Závazek být dobrý
je jiskra SVOBODY
v našem srdci.
Svou nesvobodu cítíme o to více.
Tíhneme ke zlému.
Troskotáme.

Po kráse toužíme kvůli kráse samé.
Touha po kráse 
vrhá do našeho života
paprsek NEPODMÍNĚNOSTI.
O to více poznáváme:
náš život není umělecké dílo,
které má smysl samo v sobě.
Zůstáváme fragmenty.
Troskotáme.

Náš smysl pro věčnost,
pro svobodu a nepodmíněnost
ztroskotává na našich mezích.³
Boha tušíme na nimi, 
tak jako vlna
tuší skálu,
o kterou 
se láme.

Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu