Antika vytvořila syntézu
platonismu a křesťanství,
aby víru a myšlení smířila.
JEDNO mimo mnohost věcí
je nezávislé na všem hmotném
a je identické s jedním a jediným Bohem.
Jeho myšlenky jsou praobrazy věcí.
Všechno pochází z něho
a postupně se k němu navrací.
Bůh se stal člověkem,
aby se člověk stal Bohem
a vrátil se k jednotě za mnohostí.
Náboženská filosofie objevila
DUCHA.

Středověk vypracoval syntézu
TOMISMU a křesťanství:
Bůh působí ve světě skrze formy,
které se živě rozvíjejí.
Nad dané ctnosti
se člověk rozvíjí
skrze víru, lásku a naději k Bohu.
Bůh se v tomto světě vtělil,
aby milostí dal lidem sílu
dosáhnout jejich cíle.
Náboženská filosofie objevila
SVĚT.

Novověk vytvořil syntézu
IDEALISMU a křesťanství:
Bůh se do světa odcizuje.
Nevědomě žije ve hmotě,
sní v květinách a zvířatech,
poznává sám sebe v člověku,
jako názor v umění,
jako představa v náboženství,
jako pojem ve filosofii.
Lidský duch poznává jako cíl dějin
jednotu Boha a člověka
v Ježíši Kristu.
Náboženská filosofie objevila
DĚJINY.

"Velká vyprávění" vymřela.
Vyprávěla o dějinách universa,
v nichž duch rozvíjí sám sebe,
v nichž se uskutečňuje beztřídní společnost,
v nichž se vše navrací do ráje.
Jen vyprávění o EVOLUCI přežilo.³³

Evoluce nedává dějinám žádný smysl,
vysvětluje ale, jak vznikli tvorové, 
kteří smysl hledají.
Náhodou a z nezbytnosti
se všechno přizpůsobilo
podmínkám skutečnosti.
Na cestě od vodíku k velkému mozku
došlo mnohokrát k evoluci evoluce:
ŽIVOT suspendoval princip entropie
a vedl k rozvoji
složitých organismů
skrze mutaci a selekci.
MORÁLKA suspendovala princip selekce
a dala slabým a ohroženým 
šanci k životu
v humánních společnostech.
MILOST suspenduje princip morálky
a dává morálně ztroskotaným lidem
nekonečnou hodnotu.

"Malá vyprávění" Bible přesto neztrácejí svůj lesk:
Exodus jako osvobození z otroctví,
nová smlouva jako utopie autonomní morálky,
mír skrze zřeknutí se násilí,
chléb, který stačí pro všechny,
kříž jako protest proti utrpení.
I bez "velký vyprávění" tyto obrazy uchvacují:
Zjevují v malém
skutečný život,
morální nároky
a milost, která morálku přesahuje.
Přesto potřebuje naše myšlení rámec,
aby se do proměnlivého vědění
o tomto světě vřadilo.
Tímto rámcem je
dnes evoluce.

Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu