Vysvětlivky téma 1-21: Víra a její základy v Bibli, tradici, zkušenosti a rozumu
1 Tyto čtyři zdroje jsou čtyřúhelnikem ("quadrilateral") metodismu. Nauku o čtyřech zdrojích víry poprvé formuloval zakladatel metodismu John Wesley (1703-1791).
2 Gn 1,1-2, 4a. Druhá zpráva o stvoření je Gn 2,4b-25.
3 Kaz 5,9. Sr. Kaz 3,11.
4 Ž 43,4. Autor zde cituje Lutherův překlad, dle Českého ekumenického překladu (dále je ČEP) je Bůh zdrojem žalmistovy "jásavé radosti" (pozn. red.).
5 K tomuto výroku mě inspirovala spásně-dějinná teologie německého novzákonního biblisty Oscara Cullmanna (1902-1999). Jako teologické básnictví ji povazuji za atraktivní proto, že má na zřeteli dějiny všech lidí - i těch za hranicemi Evropy.
6 Mt 17,20 (L 17,6).
7 1J 4,16.
8 František z Assisi (1181/2-1226), zakladatel františkánského řádu, vyslal několik svých spolubratří na muslimská území a kladl jim přitom na srdce, aby nevyhledávali spory. Přesto byli popraveni. František sám cestoval s křížovou výpravou v roce 1219 z Damietty až do Palestiny a v Egyptě se setkal se sultánem al-Kamilem. Pravděpodobně se při tomto setkání snažil vyjednat mír. Jeho jednání kontrastuje s jednáním křižáků.
9 Friedrich Spee (1591-1635) dopěl k přesvědčení, že čarodějnice jsou nevinné a jejich doznání, vynucená mučením, jsou falešná. Jen anonymně mohl roku 1631 zveřejnit svůj spis Cautio criminalis kritizující hony na čarodějnice.
10 Williamu Wilberforcovi (1759-1833) se roku 1807, poté, co po osmáct let téměř každý rok v dolní sněmovně britského parlamentu předkládal návrh zákona proti obchodu s otroky, podařilo po desetihodinové debatě tento zákon prosadit. Poté se zasazoval o úplný zákaz otroctví, což nastalo až v roce jeho smrti.
11 Albert Schweitzer (1875-1965), teolog, varhaník a lékař, převzal v roce 1913 vedení nemocnice v Lambaréné ve střední Africe.
12 Cyril byl od roku 1938 pravoslavným metropolitou Plovdivu, v roce 1953 byl zvolen bulharským patriarchou, zemřel roku 1971. Jeho odpor proti vyhlazování Židů neměl obdoby.
13 Martin Luther King (1929-1968) byl iniciátor hnutí za občanská práva ve Spojených státech amerických.
14 Augustin (354-430), naposledy biskupem v Hippo v severní Africe, je nejvýznamnějším církevním otcem píšícím v latinském jazyce.
15 Ital Tomáš Akvinský (asi 1224-1274) byl nejvýznamnějším filosofem vrcholného středověku, působil v Kolíně nad Rýnem a především v Paříži.
16 Martin Luther (1483-1546) napsal fasicnující křesťanský spis O svobodě křesťana. Ve spise Že Ježíš byl rozený žid (1523) se zase zasazoval o porozumění pro židy a také usiloval židy takto získat. Když zestárl, změnil se jeho náklonost k židům v nenávist. Nezodpovědně sepsal knihy jako např. "O židech a jejich lžích" (1543), v nichž vyslovil požadavek, aby vrchnost židy vyháněla.
17 Gerhard Tersteegen (1697-1769), pietista a mystik z dolního Porýní. Jeho přívrženci se podle Ž 35,20 nazývali "tiší v zemi", "die stillen im Lande" (podle Lutherova překladu Bible, ČEP toto biblické místo překládá "pokojní v zemi", pozn. red.). Domnívali se, že jsou pomlouváni svými protivníky stejně jako ti, o nichž je řeč v onom žalmu.
18 Mikuláš Ludvík Zinzendorf (1700-1760) založil s moravskými exulanty, potomky Jednoty bratrské, Ochranov (něm. Herrnhut) jakožto cetrum pietismu a Obnovené Jednoty bratrské. Jeho zbožnost orientovaná na uctívání Kristovy krve a Kristových ran však byl vždy považována za poněkud excentrickou.
19 Friedrich Deniel Ernst Schleiermacher (1768-1834) založil ve svém spise "Über die Religion. Reden an die Gebildeten unter ihren Verächtern" (1799, česky O náboženství. Proluvy ke vzdělancům mezi jeho utrhači. Přeložil Jan Kranát. Praha, 2012) samostatnost náboženství ve zbožném citu, nezávisle na metafyzice a morálce.
20 Karl Barth (1886-1968) založil ve svém myšlení víru na zjevení, také nezávisle na metafyzice a morálce. chápal se však jako Schleiermacherův názorový odpůrce. Kritizoval Schleiermachera, že chápe náboženství "zdola", a nezakládá víru "shora" jen na základě Božího působení.
21 Rudolf Bultmann (1884-1976) uveřejnil v době, kdy byl Hitler na vrcholu své moci, program demytologizace Nového zákona (1941). Domnívám se, že Bultmann tak chtěl také protestovat proti nacionálnímu socialismu, který považova křesťanství za zcela překonané a chtěl proto uzavřít teologické fakulty.
22 Filosof Ludwig Wittgenstein (1889-1951) hovořil o třech základních evidentních náboženských zkušenostech: údiv nad existencí světa, pocit absolutní jistoty, vědomí viny. Vědomí viny v následujících odstavcích nazývám "zkušenost svědomí", jako čtvrtou zakládající zkušenost přidávám "zkušenost smyslu".
23 Sr. Jr 31,33-34 Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: »Poznávejte Hospodina!« Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat."
Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
25 K tomuto pojmu (něm. "abwesende Präsenz", pozn. red.) sr. LEIDHOLD, Wolfgang. Gottes Gegenwart. Zur Logik religiöser Erfahrung. Darmstadt, 2008
26 Sr. SUNDÉN, Hjalmar. Gott erfahren. Das Rollenangebot der Religionen. Gütersloh, 1975
27 Ž 36,10. Slovo žalmu původně znamenalo prostě: žijeme ve světle Božím. V dějinách svého působení vylo však vykládáno tak, že v Božím světle poznáváme svět.
28 Zde mě inspirovaly základní důrazy hermeneutické teologie německého evangelického teologa Gerharda Ebelinga (1912-2001).
29 Ex 20,13-16.
30 Fp 4,7
31 Autor zde a v následujícím textu užívá výceznačný pojem Grund, který znamená jak "důvod", tak "základ" (pozn. red.)
32 Tak trilema barona Prášila, které ve své knize Traktat über kritische Vernunft, Tübingen, 1968 formuloval německý filosof Hans Albert (1921), jeden z hlavních současných představitelů kritického racionalismu. (Všechny pokus o poslední zdůvodnění končí 1. buď v nekonečném regresu, či 2. v logickém kruhu, či 3. v přerušení tohoto zdůvodňování na určitém místě. Pozn. red.) Toto trilema nalezneme již u německého filosofa náboženství Jakoba Friedricha Friese (1773-1843), jenž z něj ovšem nevyvozuje nábožensko-kritické důsledky jako Hans Albert. Fries rozlišuje tři formy, v nichž máme přístup ke skutečnosti: vědění se vztahuje k smyslovým jevům, tušení k tomu, co je ve smyslové oblasti nadsmyslové, věc o sobě je však dána jen ve víře jakožto pocit.
33 Můj pokus o evoluční výklad křesťanské víry je inspirován univerzálně-dějinnou hermeneutikou Wolfharta Pannenberga (1928-2014), ta je však rozšířena na dějiny přírody. Dále mne ovlivnil americký fyzik a teolog Ralph Wendell Burrhoe (Toward a Scientific Theology, Belfast, 1981), i když jeho myšlenkám někdy přímo odporuji: Bůh není selekcí, skrývá se v ní jako deus absconditus (lat. skrytý Bůh, pozn. red.).
