Velikonoční sborový dopis

 

Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.                                                                                                                      (Iz 53,11b)

Těmito slovy kdysi prorok Izaiáš oznamoval, že na svět přijde Spasitel a Vykupitel.

A my si ta slova budeme připomínat o Velikonocích, kdy v Jeruzalémě byl ukřižován muž Ježíš. Nikomu neublížil a nic zlého neprovedl, jenom miloval pravdu, kterou poznal – pravdu, kterou přijal za svou od svého Otce. A tím nebyl nikdo jiný než sám Bůh.

Tento muž Ježíš se na první pohled od nás ničím zvláštním nelišil. Nežil v přepychu a jak vidíme, neměl ani žádnou imunitu či zvláštní zacházení. „Na kříž s ním,“ volaly zástupy - a byly vyslyšeny. Narušoval totiž obvyklý klid a zvyklosti.

Jenže ten muž narušuje klid dodnes. Tehdy zemřel na kříži, ale v nezměrné Boží lásce byl vzkříšen a již nikdy neumřel. Podstoupil oběť za tento svět.

Miliony lidí jej ctí, snaží se žít v pravdě, jako žil on. Otevřel jim naději, že stojí za to věřit a víru za žádných okolností neztrácet.

To vše se stalo v Jeruzalémě tehdy o Velikonocích…

Od té doby křesťané slaví Večeři Páně, kterou ustanovil jejich Mistr na rozloučenou. Ustanovil tak společenství víry a naděje, abychom i my, ač mnohdy procházíme trpkou realitou života, přijali skrze a navzdory ní i naději věčného života v Boží blízkosti. Ve svátosti Večeře Páně se vždy znovu sjednocujeme s Pánem Ježíšem a přijímáme chléb a víno na připomenutí jeho trvalé oběti. Činíme to v bratrském společenství bratří a sester, těch, kteří poznali a přijali dar obecenství a duchovního spojení se Vzkříšeným Kristem. Velikonoce nejsou jen  připomínkou krutosti Velkého pátku a fyzického odchodu Spasitele, ale především radosti ze Vzkříšení a z trvalého společenství živého Kristova těla, jež je založeno na všeobjímající lásce a věčné naději.

Z této společné víry a naděje vyrůstá naše přesvědčení o tom, že je to Bůh a jeho Slovo, co dává smysl dějinám, ale i konání každého z nás.

S vděčností jsem směl v životě přijmout tuto jistotu a svědčit o ní. A jsem rád, že jsem to mohl v posledních letech činit v tomto sboru, z něhož jsem vyšel a do něhož jsem se znovu se svou ženou na důchod vrátil. Jsem vděčný Pánu i za ty roky, které i zde byly k mé službě přidány.

Milí přátelé, přeji vám požehnané Velikonoce

                                                                                                       Pavel Klimeš, farář sboru

Milé sestry, milí bratři,

již tradičně patří začátek roku modlitbám. V lednu proběhlo 7 setkání v rámci Ekumenického týdne modliteb, do kterého se zapojil i náš sbor. Náš kostel hostil i setkání v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů.

21. 1. se vydala veliká sborová výprava do Chrudimi na farářskou instalaci Magdaleny Horákové. Přejeme jí Boží požehnání do nové etapy jejího života.

Aktivní byla hned od Nového roku i mládež. Ve Volyni se konal ples, další akce se uskutečnila ve Strmilově a v polovině března proběhl filmový maraton v Kaplici.

Výstupem na Černou věž spojeným s krátkým duchovním programem a tradičním vystoupením souboru Consonare jsme 20. 3. opět přivítali jaro.

Tak jako každý rok se 24. 3. koná sborové shromáždění spojené tentokrát s volbou 2. faráře sboru s určením pro Kaplici. Kandidátkou je Ludmila Míchalová Mikšíková.

Bratr farář Pavel Klimeš odchází k 1. 9. 2024 do důchodu. Za jeho službu pro kazatelskou stanici v Kaplici ale i za práci pro celý sbor mu patří obrovský dík. Těšíme se, že i nadále zůstane aktivním členem sboru.

Výlet do archeoskanzenu v Trocnově bude předcházet slavnosti sederové večeře na Zelený čtvrtek.

Děkujeme všem, kteří se podílí na životě sboru osobně i finančně, kteří pomáhají potřebným, kteří slovem i skutkem nesou evangelium o Božím království všem hledajícím.

Vaše staršovstvo