Neboť dítě narodilo se nám. Iz 9,6

Přátelé v Kristu,

velké věci víry se odehrávají v noci. Velikonoce a Vánoce, ve jménu obou těchto velkých svátků zní slovo „noc" - jednou je to noc veliká, podruhé pak noc svatá.

Velikou nocí Izraele byla noc vyjití z domu služby, z Egypta. Početný lid složený z těch, kdož věří v živého a jednajícího Boha, měl v noci tiše a nepozorovaně vyjít, aniž měl sebemenší tušení, kam že tou nocí jde. Věděli odkud, nevěděli kam. Byl to šílený podnik, takhle si vyjít do noci. „Lid, kterýž bydlil v temnostech, viděl světlo veliké." Nocí mu tehdy zářil sám Bůh a za jeho ohnivým sloupem se vydávaly celé početné rodiny. Víra, to je pouť za světlem Božím, pouť nocí a tmou, pouť do neznáma, pouť do budoucnosti přislíbené pouze Bohem. Veliká noc vyjití Izraele je ozdobena Božím světlem.

Noc může být různá. Může to být i temnota nesvobody a beznaděje. Prorok Micheáš říká výstižně: „Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Sedím-li v temnostech, svítí mi Hospodin.“ Několikrát v životě mně osobně význam těch slov „dřepím-li ve tmě, svítí mně Hospodin" náhle došel. Noc a tma, to znamená i chlad, cizotu, ne-řád, úzkost, velké znejistění - i nemocný člověk zná to znejistěné hledění do tmy za bezesných nocí, to toužebné vyhlížení světla.

Země byla nesličná a pustá, země nebyla pro člověka k žití, byla to nepřátelská bažina tonoucí v tmách. Do této pustoty a nesličnosti zní hlas Stvořitele: „Fiat lux!“ - „Buď světlo!" Božím světlem vzniká život, ten opak pustoty, Božím světlem vzniká opak nesličnosti - teplo, tvar a krása. V tvém světle, Bože, spatřujeme světlo.

I děj Vánoc se odehrává v noci. Kolem Betléma se prostírá noc. Pastýři nocují u svých stád. Svět lidí spí. A náhle se uprostřed té noci zjeví záře. Bůh, jak čteme, již zase září nocí: „Sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou. Tehdy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou.“

Dnes, nebo teď, se vám rodí Spasitel, teď se vám rodí člověk, který je Boží, člověk, který je Božím světlem, který bude s vámi a před vámi. On bude tím světlem ke svobodě, toho následujte. V té zářivé noci oslovuje nebe pastýře. To jsou ta tři zvolání světla, ta tři navzájem spjatá noční volání; tak volá a jásá ta tichá noc, ta svatá noc: „Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“

I o letošních Vánocích vyznáváme, že Bůh má v našich životech výsostné postavení, že jen jemu samému patří čest a sláva. Nic z věcí stvořených nezastiňuje Boží výsost, ani slunce, ani měsíc, ani příroda, ani člověk, ani žádné z děl lidských rukou... Dáme-li Bohu čest, můžeme již na zemi zažít pokoj.

Vzdát Bohu čest, to je podmínka pro šalom, pokoj v Bohu - to není jen trapné příměří, to není jen mlčení zbraní v tupé nespravedlnosti. Pokoj Boží je naplnění, je to dar nebes zemi, dar Boží člověku, který se nezapletl s mocnostmi tohoto světa, který uprostřed nepřeberné nabídky zůstal věrný tiché a služebné lásce. Vzdát čest Bohu, to je možnost, jak zažívat pokoj na zemi, možnost vnitřně se dotknout pravého pokoje.

Třetí a poslední radostná zvěst Vánoc je, že je nám dána dobrá vůle. Lidem, lidem různým a rozmanitým, je dán společný jmenovatel, dostává se jim něčeho, co může různé a svobodné jednotlivce v hloubi sjednotit, možnost osobního napojení na sám zdroj pokoje, možnost vpustit do svého srdce univerzální a mocnou dobrou vůli Autora života.

Nyní se narodil Kristus, nositel dobré vůle tohoto stvoření, do dějin vstoupil v podobě dítěte ten jiný král, který je Boží alternativou k mocným světa tohoto. Právě se zrodil Boží člověk a Syn, tento Předivný rádce a Rek udatný, který má obnovit přerušený kontakt nebe se zemí, který bude zachraňovat to, co bylo zahynulo, rekapitulovat lidství a vracet hlavu tomu, co ji ztratilo. To on je Boží tichostí, možností pokoje, to on je tou dobrou vůlí, kterou Bůh člověku posílá. Vánoce, to znamená, přátelé, vpustit tuto dobrou vůli do svého svědomí, do našich rodin, do našeho společenství, do našich dějin.

Aktérem Vánoc je Bůh, který ve své štědrosti dává této zemi možnost pokoje. Dítě se nám narodilo, aby zahanbilo moudrost moudrých, aby zrušilo moc mocných, aby pozvalo svět k novému začátku, k novému vyjití, k pokání, ke změně smýšlení. Dítě se nám narodilo a je dodnes tím Předivným rádcem a Knížetem pokoje.

Slavíme Vánoce a děti budou žasnout, jak je místo, kde se narodily, dobré k životu. Budou žasnout a přes náš Štědrý večer porozumí, že Bůh miloval a dodnes miluje tento svět a nás lidi v něm, porozumí tomu základnímu a pravému, tomu, co bývá přes rok skryto pod povrchem všedních dní.

Štědrost, kterou nás Bůh o Vánocích zahrnuje, nás zároveň vybízí, abychom nezůstávali jen u své rodiny, ale abychom se připojili i k rodině složené z lidí všech generací po celém světě, ze všech, kdo činně vyhlížejí Boží budoucnost: svět bez násilí a věčných válek, svět, ve kterém budou oštěpy překovány v srpy a tanky v buldozery a pluhy. Zní to nereálně, ale já věřím pevně, že se náš svět promění, že se budou naši potomci divit, jak někdo někdy mohl vyrábět a používat zbraně hromadného ničení lidí, a budou si říkat: „Hromadné ničení kobylek či komárů, budiž, ale hromadné vraždění lidí, to musela být hrozná doba!" Dnešní těžké bombardéry vzlétnou s náloží rychlé hromadné pomoci, vzlétnou a poletí někam do chudého světa, do oblasti hladomoru či jiné katastrofy, aby tam svrhly své plastické bomby plné našich přebytků, aby tam pokryly vyschlá pole obilím, moukou, máslem či olejem.

O letošních Vánocích spolu budeme slavit Večeři Páně a v tomto duchovním symbolu, ve stolování s Kristem, jenž dodává sílu naší bezmoci, se spojuje to, co nyní prožíváme, s tím, co jednou bude, naše duchovní touha staví a klene mosty, po nichž půjdeme k daleké budoucnosti. Věřit znamená vědět i uprostřed nejistoty a nespravedlnosti o naší sounáležitosti, věřit i v životě plném selhání a krizí, že v duchu svaté lásky náležíme k sobě. Ne, že bychom drželi my ji, ale ona drží nás.

Amen.

kázání Svatopluka Karáska z knihy BOŽÍ TROUBA

Bratři a sestry

kázáním Sváti Karáska jsem chtěl připomenout tohoto skvělého člověka, který byl pro mnohé povzbuzením a posilou a který zemřel v letošním adventu. Člověka, který prošel v životě mnoha nejistotami, utrpením a přesto zůstal svobodný, protože věděl, kde tuto svobodu hledat.

I my se učíme žít v této podivné době s nejistotou. Ale možná, že nenormální byla vlastně ta naše jistota, se kterou jsme nahlíželi na život, na své zdraví, na své blízké, na své plány jako na samozřejmost. Bibličtí autoři vidí jistotu jinak. Jistý není lidský život. V žalmu 103 čteme: „Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí; sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.“

Jistá není ani naše budoucnost: „Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.“

A jisté nejsou ani naše plány. Jakub nám ve své epištole vzkazuje: vy, kteří říkáte: "Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat" - vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! Raději byste měli říkat: "Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono."

Pohromou pro náš život není nejistota. Pohromou je, když v touze po jistotě sáhneme po falešných nabídkách. Nabídkách, která nám jistotu nabízí výměnou za naši svobodu, za naši duši. Pohromou je, když svůj život necháme rozleptat strachem, fámami, nasloucháním falešným svědkům konce světa.

Jedinou jistotou je Boží láska, která nás provází i nejistotami, změnami, výšinami i hlubinami našich životů. Nezbaví nás nejistot, nezastírá, že život je křehký. Nevede nás po jednoduchých stezkách. Nedává nám zjednodušující řešení. Je to ale jistota, která nás učí žít svobodně, tak aby náš život dával smysl.

David Nečil, farář

Události ve sboru i církvi

Sborové tradiční aktivity v roce 2020 byly poznamenané epidemií koronaviru. Přesto se ale podařilo několik akcí zorganizovat. V květnu se uskutečnila brigáda na farní zahradě, jejímž výsledkem byl spravený plot a nová prolézačka pro děti. Radost jsme měli z velké účasti na Noci kostelů, která byla letos kvůli protiepidemickým opatřením posunuta až do června. Na programu se podílela všechna hudební uskupení našeho sboru. Velký úspěch měla i výstava k 350. výročí úmrtí J. A. Komenského Labyrintem světa s Janem Ámosem, kterou připravila Františka Nečilová.

Od jara začal pracovat včelařský kroužek pod vedením pana Václava Krištůfka, takže návštěvníci mohli obdivovat i farní včelnici na půdě kostela. Členové se pak radovali ze svého prvního medobraní.

V Kaplici se setkal s velkým úspěchem koncert Harfa a Hlas harfenistky Kateřiny Kůsové.

V srpnu se uskutečnil v Moravči tradiční a velmi oblíbený tábor, tentokrát na téma knihy z Letopisů Narnie - Plavba Jitřního poutníka.

Tábořiště hned následně využili pro svůj pobyt rodiče a prarodiče s dětmi. Ve jménu krále se jmenovala hra, která provázela jejich pobyt na táboře.

Z důvodu karantény se tentokrát neuskutečnily Seniorátní dny mládeže, presbyterní konference. Konvent byl odložen na leden. Letos se nemohla bohužel uskutečnit ani pravidelná potáborová setkání a další mládežnické aktivity.

Na přelomu listopadu a prosince se náš kostel stal jedním sběrným místem pro akci Krabice od bot, kterou pořádala Diakonie ČCE. V kostele se nashromáždilo téměř 700 dárků pro sociálně znevýhodněné děti a celé rodiny. Všem dárcům z Budějovic a okolí patří veliký dík.

Tento zvláštní koronavirový čas nás naučil využívat ve velké míře nejrůznější elektronické prostředky. Bohoslužby v přímém přenosu, konfirmandi i biblická přes videokonference, hybridní schůze staršovstva a další akce a setkání se staly alespoň nějakou možností sdílení, zvěstování, společných modliteb. Centrem jsou naše webové stránky, které poskytují co nejčerstvější informace a odkazy. Najdete je zde: https://ceske-budejovice.evangnet.cz.

Děkujeme za všechny aktivity, kterými se podílíte na činnosti našeho sboru. Vaše modlitby, nápady, finanční dary dělají z našeho sboru aktivní duchovní společenství a umožňují dalším lidem i v této nelehké době čerpat posilu, inspiraci, útěchu i radost z Boží přítomnosti.

Michaela Krištůfková, pastorační pracovnice

Vánoční pastýřský list synodního seniora

Všem sborům a kazatelským stanicím

Českobratrské církve evangelické

Praha, 18. prosince 2020

Milí přátelé, sestry a bratři,

základ Vánoc roku 2020 se oproti letům předchozím nemění. Bůh se stal člověkem a jako ukřižovaný a vzkříšený Pán světa nás zbavuje viny a vede k plnosti lásky a spravedlnosti.

Souvislosti letošních Vánoc jsou však od předchozích let odlišné.

Nebezpečí koronaviru mění dosavadní způsob života. Co bylo dříve samozřejmé, už samozřejmé není.

Letos proto dostáváme všichni stejný vánoční dárek. Jaký? Nekončící množství otázek.

Některé z nich mohou znít takto:

Prožíváme pouze krátkou etapu omezení, po níž se vše vrátí do předchozího stavu?

Nebo se nacházíme v počátcích trvalé změny?

Rodí se doba skromnějšího životního stylu?

Jak to vše ovlivní v příštích letech životy našich dětí a vnuků?

A co život sborů a církve? Chvěje se v základech, když nemůžeme být delší čas spolu ve shromážděních?

A další a další otázky vyskakují v našich myslích.

V moci narozeného Krista nemusíme pasivně čekat na to, jak to všechno dopadne. Tím bychom jen ničili neopakovatelnou hodnotu každé nové minuty, která je nám dána.

I proto je krásné, kolik lidí na celé planetě aktivně nachází své místo v boji proti pandemii.

Z bohatství možností co můžeme dělat, si dovolím doporučit tyto:

Hledejme, jak potěšit a povzbudit ty, kteří jsou kvůli covidu-19 izolováni od ostatních.

Nebojme se sobě i svému okolí připomínat, že skromnost neznamená nouzi.

Připomínejme si, že i dnes trpí miliony lidí rozličnou nouzí a pronásledováním. Hledejme, jak jim pomoci.

Modleme se, aby nás i ostatní Bůh sílil, když jsme nemocní, když pláčeme nad úmrtím svých milých, když dopadáme na dno svých sil, když se ocitáme na konci slepých uliček, když nám je (a možná bude) zle.

Protože, přátelé, pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí našich i smyslů našich v Kristu Ježíši.

S úctou a srdečným pozdravem

Daniel Ženatý

synodní senior

Bohoslužby a setkání o Vánocích

Všechna shromáždění mohou být zrušena s ohledem na nařízení vlády. Aktuální informace a situaci sledujte prosím na našich webových stránkách a na portálu www.e-cirkev.cz

Na bohoslužby je potřeba se přihlašovat buď přes naše stránky nebo telefonicky. Bohoslužeb se může účastnit omezený počet lidí.

České Budějovice

22. 12. - 17 hodin - Betlémské světlo - slavnostní přinesení betlémského světla
13. skautským oddílem
25. 12. - Hod Boží vánoční – dvoje bohoslužby s vysluhováním VP

v 9 hodin – 1. bohoslužby
v 10.30 – 2. bohoslužby

27. 12. -  9 hodin - poslední bohoslužby v roce
1. 1. - 9 hodin - Novoroční bohoslužby s Večeří Páně
5. - 12. 1. - každý den v 18 hodin - ekumenické modlitební večery v různých
                              církvích a kostelech v Č. Budějovicích

Kaplice

25. 12. - 9 hodin - Hod boží vánoční - bohoslužby s Večeří Páně
27. 12. - 9 hodin - poslední bohoslužby v roce