Vánoční sborový dopis 2011
'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo 'Bůh s námi´
Mt 1,23
„Podívej se, zkus si to sám, a pak mluv."
„Já bych tě chtěl vidět na mém místě."
Možná jako rodiče s podobným povzdechem končíte rozhovor se svou ratolestí: „Jen počkej, až budeš dospělá, dospělý, až budeš mít vlastní odpovědnost sám za sebe. Až budeš mít taky sám děti - pak to pochopíš, pak poznáš, zač je toho loket."
Někdy má chuť říct člověk tuhle větu v práci. To ve chvíli, když vám někdo závidí výdělky, nebo když si někdo myslí, že zrovna to vaše zaměstnání je terno, kde se nepředřete, nemáte žádné starosti, jen si chodíte pro výplatu. „Jen si to zkus", myslíte si a připomenou se vám přitom bolavá záda. Nebo hlava třeštící z blížících se termínů nebo z nezvládnutelných žáků. Anebo si vzpomenete na šestnáct hodin denně strávených ve firmě. To podle toho, co zrovna děláte.
Nebo taková mateřská dovolená. Už jenom ten název musel vymyslet nějaký muž. Pěkná dovolená. Hotová rekreace. „ Jen si to zkuste."
Teprve když si vyzkoušíme, prožijeme to, co druhý, když si takříkajíc obujeme jeho boty, pak můžeme pochopit jeho situaci. A víme, že zase nás nejlépe pochopí člověk, který prožil to, co my.
Jednou jsem to zkusil s dětmi na náboženství. Mluvili jsme o zdraví a o nemoci, o postižení, a tak jsem si půjčil invalidní vozík. Aby se na něm projely. Aby si zkusily obyčejné situace, nad nimiž člověk normálně vůbec nepřemýšlí - třeba projet dveřmi, které mají Brano a neustále se samy zavírají. Dostat se přes práh, překonat schůdek, nerovnost, otočit se v místnosti plné věcí, sebrat něco se země, obléct se. Bylo velkým překvapením, co všechno je najednou problém, co všechno je těžší, co vůbec nejde.
Někdy bychom si přáli kouzelný proutek - mávnout a druhý by pochopil. Prožil by naší životní situaci, třeba naši bolest, trápení, strach o budoucnost, nemoc.
Ale protože jsou Vánoce, jsme připraveni i na zázraky. A on se opravdu jeden stal. Narodil se Ježíš. Immanuel - řekne evangelista Matouš - Ježíš znamená, že Bůh je s námi. Smíme slyšet, že je tu někdo, kdo prožil to, co my. Zakusil náš život, vstoupil i našich trablů, problémů, otázek - i když nemusel. Nebyl to jen tak někdo, ale Bůh sám. Panovník a král.
Trochu to připomíná tu pohádku o králi, který si vezme šaty žebráka, aby zjistil, jak se vede jeho poddaným. Ale i když je nám takový král jistě sympatický, o Vánocích se stalo ještě něco víc. Náš král prožil celý život jako poslední z posledních. Neodložil vždycky večer obnošené šaty, aby se nechal obsluhovat zástupem dvořanů. Ježíš se stal člověkem se vším všudy. Je nám to jasné hned od počátku - u Lukáše čteme, jak hned při svém narození byl obětí manipulace mocných. Vždyť císař si usmyslel a Marie s Josefem museli poslušně do Betléma. Podle Matouše musí všichni tři dokonce utíkat před krvelačným Herodem.
Ježíš je král, ale nezajištěný, odmítaný. Prožil a pochopil, jaké to je, když my nemáme v životě zázemí, zavírají se před námi dveře. Možná to dokonce pochopil lépe než mnozí z nás - obklopení přáteli a dostatkem. Kristus nebyl na této zemi všemohoucí ani vševědoucí. Stará církev vyznala, že Ježíš byl vere homo = pravý člověk. Tedy že žil stejný život jako my - byl unavený, zažil zklamání, nepochopení, byl vydán pokušení, beznaději i pochybnostem a strachu, byl v rukou mocných tohoto světa. Ježíš - tak jako my - měl k dispozici jen svou víru, o kterou se mohl opřít, vědomí vlastního poslání, ale žádnou hmatatelnou jistotu. Vždyť ještě před svou smrtí o tuto jistotu zápasí.
To je podstatné slovo do našeho prožívání Vánoc. Ježíš přichází nejen do svátečně uklizeného bytu a k bohaté večeři, ale i do naší všednosti, našich starostí. Stává se naším přítelem, který pochopil a prožil jak naši radost, tak naši bolest.
V jedné knížce C. S. Lewise ďábel píše svému synovci: Bůh má proti nám tu odpornou výhodu, že byl člověkem. Na rozdíl od nás může těm pozemským červům porozumět, ne jim pouze vládnout.
Bůh se stal člověkem, jedním z nás. Poznal nás, náš život a úděl. Platí to ovšem i naopak - takto jsme my poznali Boha. Stal se člověkem. Bůh se nám dal poznat ve skutečném lidství. V solidaritě. Ve spoluprožívání. V osobním nasazení. Jedním slovem - v lásce. Hledáme-li Boha, pak ho najdeme ve stejných situacích, tam, kde jednáme tak jako on.
Už od pradávna (a dnes zvlášť silně) mají lidé za to, že Bůh je daleko. Zvláště v nějaké nouzi. Když pomoc nepřichází, přicházejí naopak naše otázky pochybnosti a výčitky: Neslyšíš nás? Nebo je ti to jedno? Nebo tam vůbec nejsi? Ale do těchto otázek, pochybností slyšíme hlas andělů - Bůh slyší, dbá o nás a je s námi. Boží se vlamuje do lidského.
Jenže jinak, než bychom čekali, rozhodně jinak, než čekali lidé tenkrát. Vždyť jeho vlastní ho nepoznali. Nepochopili, že Bůh může být jako malé, nenápadné a odstrčené dítě. Ale možná i my s tím máme problém. Chtěli bychom, aby se všechno zlo a trápení vyřešilo jednou provždy nějakým mocným zásahem. Bůh je však jiný i jeho cesta je jiná. Delší a namáhavější. Nemáme čekat na zázrak zvenčí, ale znovu se zrodit. Začít u té solidarity.
Kristus nejen prožil náš život, ale dal nám příklad. Abychom pochopili, že věřit v Boha znamená zakusit úděl druhého člověka. Ne mluvit o lásce, ale jít a nasadit se pro ni. Víra - to je nasadit sebe sama ve prospěch druhého člověka.
Může se to projevovat různě - třeba, že jsem nablízku, pomůžu. Jindy člověk může být nablízku odpuštěním. A ještě v jiné chvíli může člověk posloužit, když druhému včas vynadá. Jedno má skutečná pomoc společné: Nejsem jen ten, kdo pomáhá a druhý není jen objektem mé péče. Musím do toho vložit sebe sama. Tak jako Kristus nasadil sebe sama, když se narodil jako člověk v malé vesnici jménem Betlém. amen
Ohlédnutí
Z událostí, které se v našem sboru odehrály, bychom chtěli připomenout Noc kostelů. Při této akci se otevřely prostory mnoha kostelů v našem městě náhodným návštěvníkům. Nabídli jsme přitom bohatý program, ve kterém jsme představili život našeho sboru.
Vypravili jsme se na Evangelickou neděli - seniorátní setkání všech generací, které se tentokrát konalo v Soběslavi
V rámci filmového klubu Promítej i ty jsme shlédli čtyři filmy, které odrážejí problémy současného světa.
Při slavnostních bohoslužbách stvrdili svůj křest tři konfirmandi - Kateřina Sládková, Jonatan Matějka a Jaroslav Kobylka.
Konec školního roku jsme oslavili při rodinných bohoslužbách a společném sborovém odpoledni.
Děti si mohly vybrat ze dvou táborů: jednak v Lipové u Lipna a jednak v Moravči, kde jsme postavili indiánskou vesnici. Tématem tábora s tajemným názvem Muilegnave byla jednotlivá zastavení Ježíšova příběhu. Účastníci se pak znovu setkali při potáborové víkendové akci.
Při akci Do kostela na kole jsme otestovali novou cyklostezku z Hluboké do Purkarce.
S přáteli z partnerských sborů v Pasově a Linci jsme vyrazili na výlet na Hlubokou.
Na sborový výlet jsme se vydali do Písku. Navštívili jsme bohoslužby v tamním sboru, Diakonii Blanka a prohlédli si město shora i zespoda.
Vznikla nová iniciativa - Stříbrné lišky - pravidelné setkání pro seniory, které se koná jednou za měsíc.
Děkujeme všem, kteří se na práci ve sboru podílí a přispívají k jeho pestrému a bohatému životu.
V dohledném období čekají pravděpodobně celou naši církev zásadní změny v oblasti financování. Dosud spolu s dalšími církvemi přijímáme dotaci státu, která kryje zhruba 75% platů našich kazatelů. Vláda připravuje odluku, při které bude tato dotace postupně snižována. Je navržena určitá kompenzace, která ovšem nezajistí financování ve výši, kterou jsme dosud přijímali. Navíc není zdaleka jisté, zda parlament ČR příslušné zákony schválí.
Obracíme se proto s výzvou na všechny, kterým leží budoucnost naší církve na srdci, aby na to mysleli při plánování svých příspěvků. Výše saláru (pravidelného příspěvku člena církve s vlastním příjmem), kterou doporučil synod, je 5% z příjmu. Pro orientaci: při čisté mzdě či příjmu 8 tisíc to znamená salár 400 Kč za měsíc, při mzdě 15 tisíc to znamená salár 750 Kč za měsíc atd.
Taková obětavost by církvi umožnila nejen plnou soběstačnost, ale i další aktivity, kterými by mohla působit ve svém okolí - tedy misijní práci, diakonii - sociální službu potřebným, solidaritu se sbory, které jsou v tísnivé finanční situaci anebo například podporu činnosti evangelických škol.
Jako praktické opatření doporučujeme všem členům, aby spíše volili formu měsíčního příspěvku (např. trvalým příkazem na sborový účet), který je šetrnější k finančním možnostem rodinného rozpočtu. Na všechny příspěvky sbor vydává potvrzení, neboť se jedná o položku odečitatelnou z daní.
Všem, kteří sbor finančně podporují, děkujeme.
Shromáždění v adventu a o Vánocích
sobota 3.12. od 16 do 18 h - adventní rodinné setkání - výroba ozdob
neděle 4.12. od 18 h - adventní koncert Fráňův komorní soubor
neděle 11.12. v 17 h - koncert sdružení Ars Iuvenum
pondělí 12.12. v 16 h - Stříbrné lišky - setkání seniorů
sobota 17.12. od 16 do 18 h - adventní rodinné setkání - zdobení stromečku
neděle 18.12. od 9 h - vánoční hra: Vánoce - na scénu!
sobota 24.12. od 22 h - půlnoční bohoslužby
neděle 25.12. od 9 h - Hod boží vánoční - bohoslužby s vysl. VP
pondělí 26.12. od 9 h - bohoslužby na Štěpána
neděle 1.1.2012 od 9 h - novoroční bohoslužby s vysluhováním VP
Kaplice
1.12. - 19 h - 29. ekumenický večer v Arše
18.12. - 15 h - vánoční divadlo dětí
20.12. - 17 h - vánoční zpívánky (organizuje ZUŠ)
25.12. - 9 h - slavnostní vánoční bohoslužby s vysluhováním VP
1.1.2012 - 9 h - slavnostní novoroční bohoslužby s vysluhováním VP
Pravidelná shromáždění v týdnu v Č. Budějovicích
neděle 9 h Bohoslužby | pondělí 17 h Kon-klub - každých 14 dní; Stříbrné lišky - 1x v měsíci | úterý 15 h konfirmační setkání; 17 h biblická hodina | středa 9:30 biblická hodina v DPS Staroměstská; 18 h mládež | čtvrtek 16 h konfirmační setkání | pátek 16 h náboženství pro děti
Kontakty
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Českých Budějovicích
adresa: Tř. 28. října 28, 370 01 České Budějovice
Telefon: 383 839 935, 739 244 605
E-mail: ceske-budejovice@evangnet.cz
Web: ceske-budejovice.evangnet.cz
číslo účtu: 1000059656/5500
