Proměnění na hoře - nový pohled

Milé sestry a milí bratři,

Pán Ježíš nám umožňuje a daruje nový pohled, a co to vlastně znamená? K pochopení by nám mohl pomoci jeden příběh, tak poslouchejte:

Jednoho dne jistý nevidomý muž seděl na schodech před budovou s kloboukem na nohou a tabulí s nápisem: "Jsem slepý. Prosím, pomozte mi."

Šel kolem publicista a viděl, že slepec má v klobouku jen pár drobných. Sehl se, a přihodil nějaké mince, a potom, bez toho, aby se zeptal, vzal tabuli a na druhou stranu napsal jinou větu. Odpoledne se publicista vrátil ke slepci a viděl, že slepcův klobouk je plný mincí i bankovek. Slepec poznal mužův krok a zeptal se, zda to byl on, kdo mu přepsal tabuli, a co tam napsal. Publicista odpověděl: "Nic, co by nebyla pravda. Jen jsem dal tvým řádkům jinou podobu." Usmál se a odešel. A slepec se nikdy nedozvěděl, že na tabuli stálo: "Je jaro, ale já ho nemohu vidět."

Co všechno ve svých životech vlastně nevidíme, co přehlížíme ve svých vztazích k našim blízkým i sama k sobě? Proč je tak těžké mít na věci jiný či nový pohled? Nevím, ale dnešní evangelium nám může pomoci si tyto otázky zodpovědět a snad i nový pohled darovat.

Učedníci, kteří šli se svým mistrem do Jeruzaléma, byli rozpolcení. Petr jako jeden z prvních vyznal a odhalil v Ježíši jeho mesiášství, ale vzápětí je vyveden z omylu. Na jedné straně mají učedníci svá vlastní očekávání, jaký by jejich Mesiáš měl být a na straně druhé je tu Ježíš, jejich mocný učitel, který je učí tomu, co vlastně znamená být Spasitel. A v této době sebou vezme Ježíš tři učedníky na horu a před jejich očima je proměněn, stává se před jejich zraky jiným. Září, Marek dokonce uvádí, že Ježíšův šat září tak, jak by jej žádný bělič nedokázal vybílit. Ježíšova bělost a záře má upozornit na jeho božství, daruje učedníkům na sebe nový pohled. Je jim dovoleno vidět jakousi nebeskou scénu, Ježíš promlouvá s Eliášem a Mojžíšem. Tato scéna je jim ukázána, snad aby byli posilněni, aby viděli Krista jinak, doslova v jiném světle. Nový pohled na Krista jim může pomoci následovat svého učitele i v situacích, které jsou pro ně nepochopitelné, které odmítají. Nový pohled jim může dodat odvahu jít spolu s Kristem do Jeruzaléma, i když tuší, co je tam čeká, Kristova smrt. Nový pohled jim také může umožnit přijmout věci, tak jak jsou, i když vypadají děsivě či nepochopitelně. Kristus plní vůli svého Otce Boha a my jí nemusíme vždy chápat, dokonce ani s ní souhlasit, ale přesto ji máme přijmout.

Pokud totiž začneme vidět svět kolem sebe i sami sebe jinýma očima, jinou perspektivou, najednou se nám začne úplně měnit velikost a důležitost věcí. Tuto skutečnost velmi dobře zachycují ikony, jejich pisatelé se snaží vidět svět očima víry, snaží se o Boží pohled. Proto ikony, které znázorňují Proměnění na hoře, ukazují vše, co je důležité v jiné perspektivě. Co je důležité, to je velké. A protože v Božích očích je velký právě člověk, jsou postavy na obraze veliké oproti třeba přírodním úkazům, jako je les a krajina, které jsou maličké. Je taky zajímavé, jak ikonopisci zacházejí se světlem, světlo na obraze vychází z Krista, z jeho tváře a postavy, Kristus je zde zdrojem světla.

Nový pohled učedníků na Krista ukazuje na to podstatné, co by neměli přehlédnout, nový pohled totiž umožňuje jejich proměnu. A pak i my problémy a balvany, které nedokážeme unést, můžeme přehodnotit a uvědomit si na nich to podstatné, na čem skutečně záleží. Neznamená to, že naše problémy a balvany budou lehčí či méně závažné, ale mohou být k unesení, protože zjistíme, že na ně nejsme sami. Myslím, že i nám samotným by neuškodilo vidět se s nadhledem a prosit Pána Ježíše o nový pohled tam, kde jsme bezradní a sami nevidíme východisko. Prosit taky o nový pohled na nás samotné, abychom moudře rozeznali, kde máme usilovat o Vůli Boží a nasadit své síly a kde naopak se snažit o přijetí a odevzdání se do Boží náruče. Je zajímavé, že Kristovu proměnu na hoře způsobilo světlo, které z něj vycházelo, které jej prozářilo a to i zevnitř. Myslím, že je to jasný poukaz na to, že pokud usilujeme o změnu, musí vyjít z nitra, musí dojít k vnitřnímu osvětlení či posvěcení, aby mohla nastat ona proměna i navenek.

Podívejme se, co ona proměna při setkání s Kristem znamená. Stále mě fascinuje, jak vlastně setkání s Kristem probíhá, a jak na člověka působí, a to nejen v tomto dnešním příběhu, ale i například při setkání se Samařankou u Jákobovy studny a v mnoha dalších příbězích. Kristus při setkání nejdříve nastoluje nový pohled na věci, potom se s člověkem setká a většinou se jej dotkne v jeho citlivé oblasti a tento Boží dotek, pak působí změnu. Všechny tyto příklady nám dávají naději, že i my máme usilovat o proměnu, že i nás se tato proměna může dotknout.

Ale nejdříve si položme otázku, co v našich životech vlastně toužíme proměnit? Uvědomění si vlastních nedostatků a prohřešků je určitě dobrá cesta, ale jenom to nestačí, nestačí již po desáté říct: promiň. Je zapotřebí vzít vážně volání svého nitra i svého okolí a něco s tím dělat. Nebojme se prosit o sílu, abychom to zvládli, vždyť často z těch nejtěžších životních zápasů přichází skutečný pokoj a právě proměna. A nebuďme v tom našem zápolení sobci, protože stejně nakonec zjistíme, že z vlastních sil nic nezmůžeme, ale jenom Boží dotek a Boží přítomnost a Boží nadhled nás může proměňovat a uschopnit ke změně. A taky doufejme, že i nám bude a je darována někdy NAŠE hora proměnění, jako posila na cestě a ujištění o tom, že Boží působení zašťítí naše životy. Protože na rozdíl od slepce, o kterém jsem četla na začátku, nám byl nový pohled na svět darován a je jen na nás, jak s tím naložíme. Pomodleme se:

Modlitba po kázání:

Ježíši Kriste, toužíme po Tvé přítomnosti, jako učedníci chceme zadržet tu chvíli, kdy cítíme Tvou blízkost, kdy je nám dobře a radujeme se ze vzájemného společenství. Ale i stejně jako učedníci jsme někdy nechápaví a natvrdlí, lpíme na věcech, vztazích a okamžicích, ale přehlížíme, co nám chceš skutečně ukázat a neslyšíme, co nám říkáš. Je nám líto, že často setrváváme v zažitých kolejích a nemáme dost síly ani chuť cokoli měnit. Odpusť a nepřestávej nám nabízet nový pohled, osvětluj naše životy i naše nitra. Dej, Pane, abychom se dokázali proměňovat a přijali Tvou milost, jak nám ji zvěstuje žalmista:

 Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;

nenakládá s námi podle našich hříchů,

neodplácí nám dle našich nepravostí.

Jako se nad syny slitovává otec,

slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

(Ž 103,8.10.13)

Kázání naší vikářky Ludmily Mikšíkové Míchalové