Pád synodního seniora

příběh z počátků protestantské církve

Bylo to kdysi dávno, někdy po vzniku protestantské církve, navštívil synodní senior Hospodina. Debata se táhla a Hospodin byl trochu rozmrzelý. "Podívej", říká synodnímu seniorovi, "já tě chápu a jsem rád, že berete v církvi mé slovo tak vážně, ale nemůžu ti vysvětlovat každé místo v Písmu, kterému dobře nerozumíš. Navíc, jak vidím, máš tady sebou několik různých překladů a to tady budem do večera. Víš ty vůbec kolik já mám práce? Víš kolik chybí ve světě mé lásky a odpuštění? Teď co se máte tak dobře, tím víc si vymýšlíte, ty vaše hříchy, ta vynalézavost, ten adrenalin, to bych se mohl strhat, abych stačil všem odpouštět."

Synodní senior byl trochu zklamán, čekal od Hospodina větší zájem. Navíc měl pocit, že Hospodin si už své slovo tak dobře nepamatuje a u některých vět dokonce pochybuje, zda je vůbec vyslovil. "Tak tohle je tam napsané? Dneska už bych to řekl asi jinak. No, měnit to nebudeme, to by byl ve světě teprve zmatek. Však vy si to přeberete, rozumu máte až kam."

Hospodin se po odmlce nakonec usmál: „Podívej, mám pro tebe návrh. Jsem rád, že tak pilně studujete Písmo, tak mi s tím světem trochu pomůžete. Budete na zemi rozdávat mezi bližními slovo podpory a bratrské lásky. Ježíš vám to sice už připomínal, ale nějak to zase zapadlo. No a já, když už nebude vyhnutí, tak hříšníky napomenu. Dělám to sice nerad, ale stejně si všechny hříchy eviduju kvůliva poslednímu soudu, tak to vezmu při jednom."

Synodní senior přikývl a odebral se domů. Původní horlivost z něho dávno vyprchala. "Tak to jsem mohl čekat. Místo, abych přinesl do církve pravověrný výklad Božího slova, nesu jen další práci. O Hospodinově přístupu se rozhodně zmiňovat nebudu, ještě by mne upálili, pitomci." Jenomže jak tak šel, v rukou několik různých vydání Starého a Nového zákona, zakopnul a padnul na nos. Když přišel domů, tak si „zaboha" nemohl vzpomenout, co to ten Hospodin říkal: „...že má moc práce s tím milosrdenstvím? ...že je dobře, jak pilně čteme v Písmu?,...že ho nebaví to napomínání?"

Od této schůzky již uplynulo hodně vody. Protestanté pořád pilně čtou v Písmu, trápí se správným výkladem Božího slova a taky pomáhají Hospodinu. Usilovně napomínají své bratry, když pochybí nebo sejdou z cesty. Hospodina od té doby již nikdo neviděl. Zlí jazykové tvrdí, že snad umřel nebo že snad ani vůbec neexistuje. Někdo ovšem říká, že lítá po celém světě jako blázen, aby stačil lidem rozdávat lásku a povzbuzení, se kterým mu kdysi protestanté slíbili pomáhat.

autor: Pavel Kolář