O zabezpečení života Mt 6,24-34
Ježíšova slova jsou jednoznačná: Nestarej se! Nestarej se, co budeš jíst! Nestarej se, co si oblékneš! Nežiješ kvůli jídlu, ale jíš kvůli životu, jídlo slouží k tomu, abychom přežili. Není dobré příliš hladovět, ale není ani zapotřebí postavit jídlo na první místo a točit se jenom kolem něj. Tvé tělo není věšák, abys jej musel ověsit. Oblečení je tu k tomu, aby ti nebyla zima. Tvé tělo je dar, tělo je dokonale živá soustava, díky němu můžeme cítit, hmatat, vnímat, díky tělu můžeme pomáhat a být s druhými, druhého obejmout, pohladit, vzít za ruku. Tak na to nezapomínej! Uvědom si, co je tu kvůli čemu a navzájem to nezaměňuj!
Nestarej se! Ale jak je to vlastě s tím naši staráním? Kde najít hranici mezi tím, aby z nás nebyli workoholici nebo naopak lenoši? Kde je ta hranice mezi starostí o naše potřeby, o práci, o bydlení, o dobré vzdělání dětí, které nám nedají spát a mezi nezodpovědností či lehkomyslností nechat běžet věci prostě jen tak, však ono to nějak dopadne. Podívejme se na samotný Ježíšův výrok, klíčové slovo je samotné starat se. V češtině můžeme dobře rozlišit mezi starat se, ve smyslu postarat se o něco či někoho a mezi dělat si starosti, obávat se nebo dokonce až propadat panice. Ježíšův výrok varuje právě před tímto druhým významem.
Za příklad jsou nám dáni ptáci, nemají stodoly ani sýpky, supermarkety ani domy, a přeci se o ně Bůh stará. Není to ale příklad, který nás má ponoukat k nečinnosti a lelkování. Myslím, že právě sami ptáci jsou nám příkladem píle, jen se podívejte, jak bez přestání kmitají, ti se pro své živobytí docela nadřou.
A stejně i lilie jsou nám dány za příklad, že i kdybychom měli sebekrásnější šaty, neznamená to, že jsme tím pádem i my sami krásní. Je totiž rozdíl v tom, něco mít a něčím být. Bohužel mnohdy to zaměňujeme a máme pocit, že pokud něco budeme mít, tak se změní i naše bytí, naše životy, tak se změníme i my sami. Jako kdybych slyšela rozhovor ženy a muže, kdy žena muži vyčítá: „Až budeme mít nový byt, nové auto, pak teprve budeme šťastní, naše partnerství se změní, uvidíš!“ Ano, uvidíme, ale úplně jiné věci, než bychom chtěli nebo si přáli. Bohužel tak jednoduchý recept na život není. Život je o něčem jiném, nebo by alespoň mohl být. Je dobré si uvědomit, co je v našich životech skutečně důležité, a to se týká stejně bohatých i chudých.
Krása a podstata věcí tkví ještě někde jinde. A my se máme ptát kde? Co činí život krásným a smysluplným? Co můj život naplní? Tuto otázku si kladu právě dnes na masopustní neděli. Naplní nás masopustní koblihy či zkrásní masky, které můžeme nosit? Koblihy naplní naše břicho, ale nikoli hlad po smyslu života. A každou masku musím jednou odložit a ukázat svou pravou tvář. Maska nám pomáhá uvědomit si, jak je bláhové se přetvařovat. Pravou krásu totiž nalezneme až uvnitř, v nitru, v srdci člověka. Začněme od nitra a pak se nám vyjeví i pravá krása navenek. Pokud si to uvědomíme, pak snad i my rozkveteme a jako ty lilie potěšíme a provoníme své okolí.
Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno! Hledat Boží království a spravedlnost a vše ostatní přijde samo. Jak ale na to? Jak si to Boží království vlastně představit už tady na zemi? Myslím, že už tady na zemi jsou nám dány okamžiky, kdy Boží království pociťujeme a můžeme se z něj radovat. Jen si uvědomte ty chvíle, kdy vás přepadl pokoj a smysluplnost, když jste třeba někomu pomohli, odpustili, přijali, když jste zapomněli sami na sebe pro nějakou společnou věc, pro Boží dílo a přesto právě tehdy jste cítili, že skutečně žijete. Jen si uvědomte ty chvíle naplnění v přítomnosti milované osoby, jen si představte a znovu prožijte obětí, které vás přijímá bez podmínek, jenom proto, že jste a že jste milovánihodni. A takovýchto zážitků je mnoho a jistě každý z vás něco podobného zažil. Takže nějak si to Boží království představit umíme, zároveň však musím upozornit, že Boží království veškeré naše lidské představy předčí. A jak říkal Víťa Marčík na jednom svém představení, tak Boží láska je jako ta nejlepší lidská představa o lásce, ale na entou, prostě tak naplno, jak si to ani neumíme představit.
Pokud se budeme dívat na náš život očima Božího království, najednou se nám vše přehodnotí, ukážou se věci, které jsou skutečně podstatné a pro samotný život nepostradatelné. Ano, hledejte to podstatné a vše další dopadne tak, jak má. Nový pohled nám dá i novou šanci, nové východisko, ukáže se cesta, kterou jsme předtím nebyli schopni vidět. A to je to, o co máme opřít naše životy. Starost o náš život máme zakotvit v důvěře v Boží působení. Je to vlastně veliké ulehčení, že starost o to skutečně důležité neleží na nás ani na druhých, ale na Bohu!
Nedělejte si starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. Při tomto výroku si pokaždé uvědomím naléhavost toho, abychom žili tady a teď. Uměli se radovat z každého dne, každého okamžiku a byli skutečně vděční a pokorní za to, co nám bylo dáno. Máme nejen odložit ustaranost o naše životy, ale i ustaranost o zítřek, teprve pak můžeme žít plně a bez starostí.
Na závěr bych vás ráda povzbudila jednou básní:
Nespokoj se jen s existencí…žij
Nespokoj se jen s dotekem…snaž se cítit
Nespokoj se jen s pohledem…snaž se vidět
Nespokoj se jen s tím, že slyšíš…naslouchej
Nespokoj se jen s mluvením…řekni něco
