Něco málo o letošním Vítání jara na Černé věži - doplněno o nové fotografie

Zamyšlení na Černé věži

Kdo z nás by nechtěl najít poklad. Ale kde takový poklad hledat? Možná v nějaké tajné zapomenuté chodbě někde na hradě. Nebo ještě lépe na krásném tichomořském ostrově. Tam by bylo určitě tepleji než tady.

V bibli je jeden příběh pokladu. Ježíš vypráví: Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Matoušovo evangelium 13. kapitola

Je tu poklad, něco nesmírně cenného, co ovšem našel někdo při obyčejné práci na poli. To je houby romantika. Žádný úkryt v pirátské jeskyni ani v honosném sídle krále. Pole je něco docela obyčejného, všedního – nic nenasvědčuje tomu, že by mělo nějakou zvláštní hodnotu. Obyčejná, každodenní, všední a nejspíš i úmorná je i ta práce, kterou člověk na poli dělá.

Ale zkuste to vzít obráceně. Že totiž právě v našich všedních dnech je schován poklad - poklad Božího království. Někdy jsou šedé a únavné, plné kamení, více nebo méně úrodné. Je v nich ale skryt poklad, který může změnit náš život. Chceme-li najít něco nesmírně cenného, nemusíme hledat někde jinde, někde mimo naši všední realitu, v nějakém úniku do nebeských sfér nebo krásných zážitků. Ježíš mluví o tom, že poklad máme doslova u nosu. Nalézá se mezi bodláčím a kamením, skrytý tam, kde by ho nikdo nehledal, nečekal.

A ten člověk jde, a to pole koupí. Logicky. Kdyby poklad jen tak a odnesl – je to krádež. I kdyby ho poctivě odevzdal, měl by nárok maximálně na 10%.

Jinak řečeno: nejde si vzít jenom ten poklad - je nutné vzít (nakoupit) to celé komplet - poklad i s polem. A není to tak v našem životě? V našich vztazích. Určitě bychom raději vzali jen drahokamy, jenom to nejlepší a ostatní zahodili do popelnice. Vybrali si jen ideální svět, ideální práci, ideální manželství, ideální děti a rodiče, ideální sousedy - ideální všechno... Jenže podobenství je o tom, že to nejde. Koupit se to musí celé. Komplet. I s polem - a v něm vykopávat poklady.

Jsou věci, které zhodnocují náš život. Dobré setkání. Chvíle radosti z něčeho co se opravdu povedlo. Nečekaná pomoc v pravý čas. Nebo třeba jenom milá esemeska nebo úsměv. To všechno jsou věci jako malé drahokamy, které najdeme. Člověk ale předtím musí koupit celé pole. Se vším tím plevelem a kameny a hlínou, aby se k tomu pokladu dostal. Možná právě proto mají ty cenné drobnosti takovou cenu. Jsou skutečně vykoupené.

To je obraz pro Boží království. To je obraz víry – když člověk přestane utíkat do iluzí, přestane prázdnotu ve svém životě vyplňovat hromaděním věcí či zážitků, ale v důvěře dostane odvahu přijmout celý život i s jeho putováním i s tím co je zemité a přízemní.

Víra znamená odvahu koupit to pole komplet. Tj. přijímat – náš svět, naší realitu jako místo, kde se objevuje Boží království. I když kolem je spousta balastu - zla, násilí, nevěry, prázdnoty - které jakoby tomu odporovaly. S nadějí že zlo nemá poslední slovo, že nemá budoucnost.

Platí to mezi lidmi: ty, se kterými se setkáváme, můžeme přijímat pouze jako celé osoby. S jejich stinnými stránkami a těžkostmi. Jen potom můžeme objevovat a těžit i z jejich obohacujících a hodnotných stránek. V každém člověku je skryt poklad. Někdy je potřeba vynaložit hodně trpělivosti a výdrže, abychom ho našli. Poklad bývá malý a pole velké. Ale poklad za to přece stojí.

Platí to i ve vztahu k sobě samým. Musíme se naučit přijímat se „komplet“, s tím dobrým co v nás je, i s tím, co bychom nejraději neviděli, na co bychom strašně chtěli zapomenout. I my jsme zaneřáděni jako nějaké zarostlé, někdy dost pohnojené pole. Ale i v tom „kompletu“ dobrého a zlého v nás, se dá nalézt poklad Božího království. Přesněji: pouze a právě v něm.

Člověk z našeho příběhu musel prodat všechno, co měl, aby mohl to pole koupit. Cesta k tomu, abychom něco získali, vede přes to, že člověk něco opouští. Třeba svoje představy o ideálním světě, svoje nároky na druhé, představu o své nenahraditelnosti, mění náhled na to, co v jeho životě má hodnotu, čemu přikládal dosud absolutní váhu a důležitost – tím získáváme a objevujeme to, co je skutečně cenné. Je to velká a odvážná sázka. Někdy se tomu neodvážíme věřit. Držíme se svých malých jistot, kterých se můžeme dotknout. A tady se po nás chce rozloučit se s tím, co máme jisté a s třesoucí se rukou a hlavně srdcem, se vydat za něčím, co svou pravou hodnotu ukáže možná až někdy za dlouho, v budoucnosti.

Jenže vypadá to, jakoby na to zrovna člověk investující do pole s pokladem vůbec nebral ohled. Má radost, že nalezl něco tak cenného a bez ohledu na důsledky prodá všechno co má a nakoupí to pro něj nejdůležitější.

A tak si za nás přeju, abychom všichni objevili poklad, který dává člověku odvahu přijmout svůj život i tento svět v celku a co mu dává hodnotu.