V Novém zákoně se stává člověk
nejdůležitější záležitostí boží.
Mytický příběh vypráví,
jak Bůh pracně hledal partnera.

Jeden a jediný Bůh neměl v nebi
rovnocenného partnera
ani mezi anděly, ani mezi bohy.
Proto stvořil člověka
ke svému obrazu.
Člověk smlouvu s Bohem porušil.
Bůh ji přesto zachovává.

Izrael se stal Boží milenkou
zástupně za všechny lidi:
světlem pro všechny národy.
Izrael smlouvu porušil,
Bůh ji přesto zachovává.

Ve středu Izraele 
zástupně za Izrael
a za všechny lidi
se Božím partnerem stal Ježíš.
Byl věrným obrazem Božím.
Židé ho obžalovali,
Římané ukřižovali,
Bůh se k němu přesto přiznal.

Skrze Ježíše dělá Bůh
z lidí své partnery.
Svým Duchem je 
skrze víru, naději a lásku
chce proměnit ve svůj obraz.
Ale lidé jsou nevěrní. 
Bůh přesto 
svoji smlouvu s nimi zachovává.⁵

Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu