Tajemství bytí
potkáváme v hlasu svědomí.
Můžeme jeho imperativ
vnímat jako hlas rodičů,
jako evoluční program přežití,
jako závazek rozumu
nebo jako božské přikázání.
O tom spor vést můžeme,
o zkušenosti jako takové nikoliv.

Imperativ je zdůvodněn tajemstvím bytí: 
Všechno mohlo NEBÝT, mohlo BÝT jinak.
Všechno jsme mohli UČINIT jinak, nebo NEUČINIT vůbec.
Proto jsme svobodni.
Svoboda spočívá v tom, 
že necháváme nové začínat z ničeho.³
Proto se cítíme odpovědni,
nezávisle na tom,
co soudíme o svobodě a determinismu.

Pocit bezpečí nás do všech věcí zasazuje,
svoboda nás ze všeho vytrhává.
Ve vesmíru jsme sice nic,
přece ale více než atomy a galaxie,
hvězdy a kameny,
rostliny a zvířata.
Můžeme přece z ničeho stvořit něco,
co by bez nás nevzniklo.
Tak jsme 
obrazem moci,
která z ničeho 
tvoří nové.

Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu