47. Jak se tajemství bytí odhaluje ve svobodě
Tajemství bytí
potkáváme v hlasu svědomí.
Můžeme jeho imperativ
vnímat jako hlas rodičů,
jako evoluční program přežití,
jako závazek rozumu
nebo jako božské přikázání.
O tom spor vést můžeme,
o zkušenosti jako takové nikoliv.
Imperativ je zdůvodněn tajemstvím bytí:
Všechno mohlo NEBÝT, mohlo BÝT jinak.
Všechno jsme mohli UČINIT jinak, nebo NEUČINIT vůbec.
Proto jsme svobodni.
Svoboda spočívá v tom,
že necháváme nové začínat z ničeho.3
Proto se cítíme odpovědni,
nezávisle na tom,
co soudíme o svobodě a determinismu.
Pocit bezpečí nás do všech věcí zasazuje,
svoboda nás ze všeho vytrhává.
Ve vesmíru jsme sice nic,
přece ale více než atomy a galaxie,
hvězdy a kameny,
rostliny a zvířata.
Můžeme přece z ničeho stvořit něco,
co by bez nás nevzniklo.
Tak jsme
obrazem moci,
která z ničeho
tvoří nové.
Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu
