Existuje důvod, proč
říci bytí ANO
anebo všechno popírat?
Pro buddhisty je všechno iluze.
Všechno je utrpení.
Všechno vyvane v nicotě.
Je to útěcha prostá iluzí,
která nás na konci čeká?
Nebo máme přece jen říci životu ANO?
Věda pro to nepřináší žádné argumenty.
Nerozsuzuje ohledně smyslu
a hodnoty bytí.
Tajemství bytí tíhne k ANO,
protože v nás něco rozkmitá:
zázrak naší existence odpovídá
na zázrak bytí vůbec.
Zkušenost rezonance
je zkušenost smyslu.
Na mnoha místech se zjevuje plnost smyslu:
řád přírody
nachází ozvěnu v našem rozumu,
živost života
ozvěnu v naší vůli,
setkání s lidmi
ozvěnu v našem porozumění.
Jsme stvořeni,
abychom odpovídali
na každé volání,
které se nás dotkne.
Ale všechny rezonance mají meze.
Všechno troskotá v absurditě
mlčícího vesmíru
a trudnomyslnosti všedního dne.1
Ale už i malé zlomky smyslu
dávají sílu
absurditě odporovat.
Takový odpor vytváří
svazek se vším,
co je smysluplné.
Vždycky znovu musíme nově rozhodovat,
zůstaneme-li mu věrní
a vždy znovu
řekneme životu ANO
přese všechno.
Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu
