Bůh se dotýká našeho srdce,
když stojíme v údivu nad tím, 
že vůbec něco je, když nemuselo být nic.
Pak jsme bezprostředně svázáni s mocí,
která z nicoty tvoří všechno
a do nicoty utápí.
I pro nás platí:
Než jsme se narodili,
nebyli jsme
a po smrti 
už nebudeme.

Mezi narozením a hrobem 
je přítomnost
jako záběr ve filmu, 
který se oběma směry utápí v nicotě.
Minulost už není
a přítomnost je přechod 
z jedné nicoty 
do jiné.
Moc,
která z nicoty tvoří bytí,
nás obklopuje každým okamžikem.

Prožíváme tuto moc jako zázrak,
když je nám nově darován život
při dobré diagnóze
proti zlým obavám.
Prožíváme ji jako zázrak,
kdyžá nám lidé řeknou:
je podivuhodné,,
že jsi. 

V tomto tajemství bytí a nicoty 
nás potkává Bůh.
V něm jsme svázání se všemi věcmi.
V něm máme svobodu,
která nás nad všechny věci pozvedává.

Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu