Představme si,
že by nás vědci mohli pohroužit do spánku.
nevěděli bychom nic o narození,
nic o smrti a strachu,
nýbrž spočívali bychom zavinuti do štěstí jako do pocitu blaženosti.
Kdo by nedal přednost životu,
který se s bdělým vědomím dívá realitě do očí
a zná strach a smrt?

Dáváme přednost pravdě před iluzí.
Iluze, které napomáhají životu, akceptujeme u druhých. 
U sebe dáváme
přednost pravdě o našich iluzích
před iluzí o pravdě.
i to je bohoslužba:
obětovat
falešné představy 
na oltáři skutečnosti.

Nepodmíněný závazek vůči pravdě
je Boží hlas,
který se suverénně prosazuje
proti naší skepsi.
Každá věda z něho žije,
i když sami vědci to 
popírají.

To, že při hledání
pravdy troskotáme,
nám dává
za hranicí tušit Boha.

Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu