35. Můžeme o Bohu mluvit jen nepřímo?

Jsou různé způsoby,
jak mluvit o Bohu:

Říkáme-li,
že je nejvyšší jsoucno
nebo nejvyšší dobro,
pak stupňujeme výpovědi o světě.

Říkáme-li,
že je soudce a král
nebo hlubina bytí,
volíme pro něho analogie.

Říkáme-li však,
že není koneční a není pomíjívý,
jdeme cestou theologia negativa:
ta mluví o Bohu v záporech.

Moderní kritika náboženství
cestu negativní teologie rozšířila.4
Bůh není to, co kritika náboženství tvrdí.
Ale díky popírání
kritiky náboženství
je jeho silueta viditelná.

Bůh není lidská projekce.
Každá projekce předpokládá promítací plátno
a zdroj světla,
které ji zviditelní.
Prostor a světlo existují bez nás.
Jakmile v nich ale poznáme sami sebe,
víme:
My nejsme Bůh.
Přesto ale ještě nevíme:
Co je prostor?
Co je světlo?

Bůh není moc společnosti,
která nám určuje hranice a stanoví pravidla.
V každé společnosti jsou ti, kdo protestují
a odvolávají se na Boha.
Jakmile moc společnosti prohlédneme,
víme:
Společnost není Bůh.
Přesto ale nevíme:
co nás vede k tomu, že protestujeme?

Bůh není pocit?
který stejně jako hudba odpovídá na svět,
když se nás intenzivně dotýká.
Když poznáme, že původem tohoto pocitu jsme my sami,
víme:
To není Bůh.
Přesto ale nevíme:
co se nás tak hluboce dotklo?

Bůh je negace všech formulací,
jimiž byl zbaven kouzla.
Bůh není to,
co o něm tvrdí kritika náboženství.
Je jiný.

Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu