20. Ztroskotává náš rozum při otázce po Bohu?

Rozum se neptá po příčinách,
nýbrž po příčině za příčinami,
po důvodu za důvody³¹.
Vždycky znovu uvízneme na třech možnostech:³²
Svévolně za sebou strháváme mosty, 
točíme se v kruhu, 
bloudíme v nekonečnu.
Za každým důvodem se vynoří nový,
za každou příčinou příčina další.
Rozum je schopnost
vztáhnout se sám k sobě,
nemůže jinak
než takto.
Rozum ztroskotává.

Ale z toho, že myšlenky ztroskotávají, se dá vytušit Bůh.
Kdybychom narazili na poslední důvod,
který je důvodem pro to, 
že nějaké důvody vůbec existují,
přestalo by přerušení otázek být svévolí.
Byli bychom
u Boha.

Kdybychom prošli nekonečný řetězec důvodů,
vytušili bychom:
Pro toho, který je důvod všech důvodů,
je lhostejné,
zda je tento řetězec konečný či nekonečný.
V jednom okamžiku by mohl pojmout to, 
co my musíme myslet postupně.
Byli bychom
u Boha.

Pohybujeme-li se v kruhu důvodů,
byl by ten kruh dokonalý,
pokud by zahrnul všechny věci.
Tím by bylo všechno provázáno se vším
a mělo by smysl jako umělecké dílo.
Dospěli bychom
k Bohu.

Náš rozum
nedokáže víru zdůvodnit,
může ale ukázat:
Bůh je myslitelný
tam, kde myšelní
troskotá.

Naše myšlení pro něj nedokáže
navrhnout přiměřený jazyk,
ale může ukázat:
biblické obrazy
nás vedoui, abychom
o něm přemýšleli.

Teprve náboženská zkušenost dělá z víry 
nezbytnost - 
ne jako otázku po základu všech základů,
nýbrž jako Boží otázku:
Kde jsi, Adame?
Nezapomněls,
že ty nejsi zkladem 
svého základu?

Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu