14. Jaký význam má pro víru zkušenost?

²²
Nic neplati jen proto, že to platilo vždy.
Bible a tradice nepřesvědčují svou autoritou, 
natož svým nárokem,
že se jedněm dostalo zjevení,
které ostatním schází.
Jenom vlastní zkušenost ujišťuje
o tajemství bytí.

Jsme uzavřeni
v mezích světa, ve kterém žijeme,
stejně jako všechno živé.
O svých mezích ale víme.
Zvenčí slyšíme volání.
Zavazuje k pravdě,
požaduje dobro,
vyvolává touhu po kráse,
která se ve světě uskutečnit nemůže.
Následujeme volání,
ztroskotáváme na hranicích.
Přesto:
do těchto hranic se někdy prolomí
jiná skutečnost.
Každý den se ohlašuje 
údivem nad existencí světa.

ÚDIV NAD EXISTENCÍ SVĚTA
není teorií jeho vzniku,
zda vznikl před 4000 lety
nebo před miliardami let.
O tom se hádat můžeme,
ale ne o tom zázraku,
že existuje vůbec něco, a ne nic.
Jsme semknuti se všemi věcmi
od galaxií k nejmenším částečkám.
Údiv prolíná všechno jako hudba
a působí, že zníme.
Ozvěnou v nás
je naše ANO k životu.

ZKUŠENOST SMYSLU
je ve všem,
co zakládá naše ANO
k životu. 
Svět je neznámý ostrov.
Když narazíme na hromadu kamení,
která nevznikla náhodou,
objevíme-li cesty,
které nerazil vítr ani voda,
roste naše jistota:
To všechno má význam.
Náboženství je citlivé vůči znamení.
Všude objevuje možný smysl
a obrací jej
v závazek svědomí.

ZKUŠENOST SVĚDOMÍ
nás konfrontuje z výzvami:
Všechny věci mohly nebýt, mohly být jinak.
Mohli jsme jednat jinak.
Proto neustále vydáváme
počet ze svého konání a opomíjení,
před sebou,
před druhými,
před tribunálem,
jehož rozsudek zůstává platný,
i když my a ti ostatní už existovat nebudeme.
Co je k zavržení,
zůstává zavrženíhodné na věky,
co je dobré,
je dobré po všechny časy.

Zkušenost vede k nezávislosti na autoritách.
Dává všem stejnou příležitost
poznat pravdu.
zakládá náboženství nové smlouvy,
kde nikdo nikoho nepoučuje.²³
Zkušenost umožňuje demokracii
i v náboženství.

Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu