Naše oči jsou 
přizpůsobením se našeho organismu
slunečnímu světlu.
Viděli jsme jimi ještě předtím,
než jsme je uměli vysvětlit jakožto přizpůsobení se.
Tak i náboženství
přizpůsobuje našeho ducha
tajemství skutečnosti,
kterému prozumíme až následně.

To, co se v našem organismu přizpůsobilo zdařile,
těžilo z nezdarů mnoha tvorů.
Opice se špatným zrakem
minula při skoku větev
a vypadla z role předka.
Pokrok je založen na výběru,
výběr na utrpení,
utrpení se děje pro nás
a na našem místě.

Podobně to platí pro dějiny a náboženství:
všechno, co obstálo,
je založeno na zástupném utrpení.
Všechno, co k nám v tradici dosáhne,
je prověřeno utrpením.
I to je moudrost Bible,
kterou,
dříve než jí porozumíme plně,
chápeme intuitivně.
Za utrpení druhých jsme dlužni více,
než je nám milé.

Gerd Theissen: Poeticko-kritický katechismus, meditace o víře a rozumu