Neškubejte plevel
1. čtení Mt 13,24-30, text kázání Mt 13, 36-43
1. čtení Mt 13,24-30, text kázání Mt 13, 36-43
2Kr 5,1-19
Náman, hejtman a velitel královského vojska. Náman vysvoboditel, udatný bohatýr. V plnosti tu zazní všechny jeho tituly. Osoba vzácná, hrdina, velké zvíře u dvora aramejského krále ... byl malomocný.
Je to jako skok z nádherný výšin do kruté reality. Autor druhé knihy Královské to tak schválně postavil a v češtině to opravdu vyzní. Mocný je ve skutečnosti nemocný.
1. čtení: Př 3,13-24, text+kázání: Mt 5,1-12
Bratři a sestry, je vám blaze? Koho jsem se ptal tak většinou říkal - občas. A trochu se ošíval. Blaze máme dnes spojeno spíše s nějakou soukromou slastí. Někomu je blaze, když přijde jaro a on se v lese natáhne do mechu. Jinému, když se zavře do své dílny a může tam něco kutit. Mnohým z nás je blaze, když spočineme v náručí milované osoby. Každý z nás si vybaví takový okamžik, i když bychom se s tím na veřejnosti možná nechlubili.
1. čtení Ex 32,1-14; Text+kázání Ex 33,1-23
1. čtení: Př 3,1-10; text kázání L 2,41-52
Jen si to zkuste představit - jak asi Marii s Josefem bylo, když zjistili, že jsou den cesty od Jeruzaléma a jejich syn nikde.
L 2,1-19
Radost k Vánocům patří. Radujeme se ze svátků a ze dnů volna. Děti se radují z prázdnin. Radujeme se ze setkání s rodinou a s blízkými lidmi. Někdo se raduje z povedeného cukroví, radujeme se z dárků. Radujeme se z dětí, které nás dojímají ve vánoční hře a na různých besídkách. A konečně, když už je toho na nás moc, radujeme se, že už jsou ty svátky za námi.
A samozřejmě se radujeme i z toho nejdůležitějšího: z narození Krista, našeho Pána. Bůh se nám dnes narodil, radujme se, veselme se.
1. čtení Mk 8,34-38; Text kázání Mt 25,14-30
1.čtení L 10,2-9; Text kázání Sk 1,6-11
Nanebevstoupení či nanebevzetí. Zní to jako slovo z nějaké pohádky.
Vždyť už jen v pohádkách je nad hlavou nebe a pod nohama peklo. Dříve si takhle lidé představovali svět - že zemi (ovšemže placatou) obklopuje jakýsi poklop, vrstva, nebo více vrstev, nad kterými sídlí Bůh. A kdyby to bylo v lidských možnostech, tak by stačilo vrtat do země, až bychom se dovrtali do podsvětí, do šeólu, do pekla. A tak si po celá staletí představovali lidé Ježíšovo nanebevstoupení jako odlet kosmonautů kamsi do nebeské modři.
1. čtení Iz 32,15-20; Text+kázání Jan 14,1-14
Já jsem ta cesta, pravda i život.
To jsou velká slova. Až moc. Tak velká, až jsem se jich při čtení až trochu zalekl. Pořád mám ještě z dob komunismu zafixovanou nedůvěru k velkým heslům. Na věčné časy. Žil, žije a bude žít... Čiší z nich prázdnota i velikášství zároveň
1. čtení Sk 2,14+36-41; text ke kázání L 24,13-35
„Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali." To mi nejde na rozum. Jak mohli Kleofáš a ten druhý Ježíše nepoznat? A nejsou první. Vzpomeňte třeba na Marii z Magdaly, o které jsme mluvili minulý týden. Ta si myslela, že vidí zahradníka.
Jak si to vlastně představujete? Proč ho nemohli poznat? Je vám to také divné nebo na to máte nějakou odpověď?
Hlas volajícího: "Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Izaiáš 40,3