Apoštolské vyznání víry
  1. Věřím v Boha, Otce všemohoucího, stvořitele nebe i země;
  2. i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
  3. jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny,
  4. trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben,
  5. sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých,
  6. vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího,
  7. odkud přijde soudit živé i mrtvé.
  8. Věřím v Ducha svatého,
  9. svatou církev obecnou, svatých obcování,
  10. hříchů odpuštění
  11. těla z mrtvých vzkříšení
  12. a život věčný. Amen.

 

Nicejsko-cařihradské vyznání víry

Věříme v jednoho Boha, Otce všemohoucího, učinitele nebe i země, všech věcí viditelných i neviditelných.

A v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, z Otce zplozeného přede všemi věky, Boha z Boha, světlo ze světla, Boha pravého z Boha pravého, zplozeného nikoli učiněného, téže bytnosti s Otcem; skrze něhož všecko učiněno jest; jenž pro nás lidi a pro naše spasení sestoupil z nebes a vtělil se z Ducha Svatého a z Marie Panny a stal se člověkem, ukřižován také za nás pod Pontským Pilátem, trpěl a byl pohřben. A vstal z mrtvých třetího dne podle Písem, a vstoupil na nebesa a sedí po pravici Otcově a opět přijde se slávou soudit živé i mrtvé, jehož království nebude konce.

A v Ducha Svatého, Pána a oživovatele, jenž z Otce a Syna vychází, jenž s Otcem a synem je zároveň uctíván a oslavován, jenž mluvil skrze Proroky; a jednu svatou obecnou a apoštolskou církev. Vyznáváme jeden křest na odpuštění hříchů a očekáváme vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.

 

Vyznání sněmu chalkedonského

Následujíce tedy svatých otců, učíme všichni jednomyslně vyznávati jednoho a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista, zároveň dokonalého v božství a zároveň dokonalého v lidství, vpravdě Boha a zároveň vpravdě člověka, z rozumné duše a z těla, téže bytnosti jako Otec podle božství a zároveň téže bytnosti jako my podle lidství, ve všem nám podobného kromě hříchu, zplozeného před věky z Otce podle božství, zároveň pak v posledních dnech pro nás a pro naše spasení z Marie Panny, rodičky Boží, podle lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, Jednorozeného, jejž sluší uznávati ve dvou přirozenostech nesmíšeně, neproměnně, nerozděleně, nerozlučně, jehož přirozeností rozdíl se nijak neruší sjednocením, nýbrž jehož obojí přirozenosti vlastnost se spíše zachovává a sbíhá v jednu osobu a v jednu podstatu; nikoli ve dvě osoby rozdělovaného či rozlučovaného, ale jednoho a téhož Syna a Jednorozeného, Boha, Slovo, Pána Ježíše Krista, tak jak prve Proroci o něm i sám Pán Ježíš Kristus nás vyučil a jak nám odevzdalo vyznání otců.

 

Athanasiovo vyznání
  1. Kdokoli chce býti spasen, tomu jest především potřebí, aby držel obecnou víru,
  2. neboť kdo ji celou a neporušenou nezachová, nepochybně na věky zahyne.
  3. Obecná víra pak jest ta, abychom ctili jednoho Boha v Trojici, a Trojici v jednotě
  4. bez míšení osob a bez rozlučování podstaty.
  5. Jiná jest totiž osoba Otce, jiná Syna, jiná Ducha svatého,
  6. ale Otce i Syna i Ducha svatého jedno jest božství, rovná sláva, spoluvěčná velebnost.
  7. Jaký jest Otec, takový Syn, takový i Duch svatý.
  8. Nestvořený Otec, nestvořený Syn, nestvořený i Duch svatý.
  9. Nezměrný Otec, nezměrný Syn, nezměrný i Duch svatý.
  10. Věčný Otec, věčný Syn, věčný i Duch svatý,
  11. a přece nikoli tři věční, nýbrž jeden věčný,
  12. jako nikoli tři nestvoření, ani tři nezměrní, nýbrž jeden nestvořený a jeden nezměrný.
  13. Podobně všemohoucí Otec, všemohoucí Syn, všemohoucí i Duch svatý
  14. a přece nikoli tři všemohoucí, nýbrž jeden všemohoucí.
  15. Tak jest Otec Bůh, Syn Bůh, i Duch svatý Bůh
  16. a přece nejsou tři Bohové, nýbrž jeden jest Bůh.
  17. Tak jest Otec Pán, Syn Pán, i Duch svatý Pán
  18. a přece nejsou tři Páni, nýbrž jeden jest Pán.
  19. Neboť jako nás křesťanská pravda nutí vyznávati, že každá osoba zvláště jest Bůh a Pán, tak nám obecné náboženství zapovídá říkati, že jsou tři Bohové nebo Páni.
  20. Otec není od nikoho učiněn, ani stvořen, ani zplozen.
  21. Syn jest od Otce samého nikoli učiněn, ani stvořen, nýbrž zplozen.
  22. Duch svatý od Otce i Syna není učiněn, ani stvořen, ani zplozen, nýbrž vychází z nich.
  23. Jeden tedy Otec, nikoli tři Otcové; jeden tedy Syn, nikoli tři Synové; jeden tedy Duch svatý, nikoli tři svatí Duchové.
  24. A v této Trojici není nic dřívější ani pozdější, nic větší ani menší, nýbrž všechny tři osoby jsou mezi sebou spoluvěčné a sobě rovné,
  25. takže veskrze, jak již bylo výše řečeno, má býti ctěna i Trojice v jednotě, i jednota v Trojici.
  26. Kdo tedy chce býti spasen, smýšlej tak o Trojici.
  27. K věčnému spasení jest však nezbytné, aby každý věrně věřil také ve vtělení Pána našeho Ježíše Krista.
  28. Správná víra tedy jest, abychom věřili a vyznávali, že náš Pán Ježíš Kristus; Syn boží, je právě tak Bůh i člověk.
  29. Jest Bůh, z podstaty Otcovy před věky zplozený, i člověk z podstaty matky v tomto věku narozený;
  30. dokonalý Bůh, dokonalý člověk, záležející z rozumné duše a z lidského těla,
  31. rovný Otci podle božství, menší než Otec podle lidství;
  32. jenž je sice Bůh i člověk, ale přece nikoli dva, nýbrž jeden jest Kristus.
  33. Jeden pak nikoli proměněním božství v tělo, nýbrž přijetím lidství v Bohu.
  34. Jeden vůbec nikoli smíšením podstaty, nýbrž jednotou osoby.
  35. Neboť jako rozumná duše a tělo jest jeden člověk, tak Bůh a člověk jest jeden Kristus,
  36. jenž trpěl pro naše spasení, sestoupil do pekel, vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Otcově,
  37. odtud přijde soudit živé i mrtvé,
  38. k jehož příchodu mají všichni lidé opět vstáti se svými těly a vydati počet ze svých skutků.
  39. A kdo činili dobře, půjdou do života věčného, kdo však zle, do věčného ohně.
  40. Toto jest obecná víra; a kdo ji nebude věrně a pevně věřiti, nebude moci býti spasen.

 

Čtyři pražské články (artikuly)

(Úvod.)
Všem vuobec a každému křesťanu zvláště buď to svědomo i oznámeno, že obec Česká a v naději Boží věrní křesťané stojie a s Boží pomocí státi mienie vším svým statkem i životem i smrtí, jakož najdéle budú moci, proti každému živému jim v tom odpornému, nic o jiné se neposazujíc a vydávajíc, než o tyto kusy čtyři křesťanské a v Novém Zákoně přikázané od Pána Jezu Krista:

(Čl. 1 o slovu Božím.)
Najprvé: aby slovo Božie po království Českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno, jakož Spasitel náš přikazuje.

(Čl. 2 o přijímání pod obojí.)
Druhé: aby velebná svátost těla a krve Božie pod oběma zpósobama chleba a vína všem věrným křesťanuom, jimž hřiech smrtedlný nepřekážie, svobodně byla dávána, podlé ustavenie a přikázanie Spasitele.

(Čl. 3 o odnětí světského panování kněžím.)
Třetí, že mnozí kněžie a mnišie světským právem panují nad velikým zbožím tělesným, proti přikázaní Kristovu a na přiekazu svému úřadu kněžskému a k veliké škodě pánóm stavu světského: aby takovým kněžím to neřádné panovánie odjato a staveno bylo, a aby podlé Čtenie nám příkladně živi byli a navedeni byli k stavu Kristovu a apoštolskému.

(Čl. 4 o trestání hříchů.)
Čtvrté, aby všichni hřiechové smrtedlní a zvláště zjevní a jiní neřádové zákonu Božiemu odporní řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, v každém stavu byli stavováni a kaženi, a zlá a křivá pověst o tejto zemi aby vyčištěna byla, a tak aby se obecné dobré dálo království a jazyku Českému.

(Závěr.)
Pakli by kdo co zlého, bludného, hanebného aneb nečistého o nás psal, nebo pravil a na nás cpal, žádáme a prosíme, aby takému nebylo věřeno, jakožto tomu, jenž z nepřiezni a nelásky křivdu mluví, a jako křivému a falšnému svědku. Nebo to před Pánem Bohem i přede vším světem směle vyznáváme: že dálibuoh v srdci našem jiného úmyslu nenie, než vší naší mocí, silú i statkem jest slúžiti a slíbiti se Pánu Jezu Kristu, a jeho zákon a přikázánie vésti a plniti, jakož na každého dobrého křesťana slušie, a o tyto čtyři kusy, jenž záležie pod přikázáním Božím, pilně státi, a všemu zlému, protivnému i každému, kdož by nás od toho dobrého nutil a pudil, musíme podlé zákona Božieho a pravdy jeho odporní býti, a podlé našeho povolánie proti takému násilí musíme pravdy i sebe brániti rukú světskú. A jestliže by kakým výtržkem někoho z našeho množstvie co se zlého stalo, vyznáváme, že to nenie naše vuole, nebo dálibuoh stojíme proti každému smrtedlnému hřiechu; a zdáli se, žeby komu od nás stala se která škoda, to se stane neb pro převelikú núzi, neb jakožto Božiemu a našemu nepřieteli, kdyžto zákona Božieho a sebe hájiti musíme jeho násilí a ukrutenství. A nade všecko vyznáváme, že zdáli se komu do nás co zlého, hotovi jsme polepšiti a ve všem zprávu a naučenie z Písma svatého srdečně přjieti.

Zdroj: F.M.Bartoš, F.M.Dobiáš, Ad. Novotný, V. Sobotka: Čtyři vyznání, Komenského evangelická bohoslovecká fakulta v Praze I, 1951