Letošní sederovou večeři jsme chtěli jako každý rok zahájit výletem. Tentokrát jsme si vybrali jako cíl naší výpravy Velešínský hrad. Nalákala nás zejména majestátní podoba hradu:

Hrad Velešín ve 13. století:

Zjistili jsme ovšem, že jde o typickou klamavou reklamu:

Hrad Velešín dnes:

L 24,1-12
Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. (Ř 6,12) – takhle pro nás apoštol Pavel shrnul to, oč jde o Velikonocích.
Ale vzkříšení se netýká jenom minulosti, netýká se jen Ježíše – týká se i nás a naší budoucnosti. A tak v jiném dopise apoštol píše: „až se naposled ozve polnice, až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.“ `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?´

Milí bratři, milé sestry,

v posledních letech se obnovilastředověká tradice pašijových her. Lidé, často neherci, v nich ztvární poslední chvíle Ježíšova života – pašije. Snaží se znovu ten příběh prožít, zpřítomnit ho. Nechávají ho promluvit do své současnosti.  

Bohoslužby a setkání o Velikonocích             KLIKNĚTE ZDE PRO CELÝ SBOROVÝ DOPIS

Po páté hodině se bronzová socha J. V. Jirsíka nestačila divit. Kolem jejího úpatí se začaly rojit nenápadné skupinky lidí, kteří nezapadali do žádné z kategorií obvyklých pro tuto hodinu. Nešlo ani o barové povaleče, kteří by se trousili domů z nedalekého pohostinství ani o zaměstnance technických služeb města starající se o úpravu chodníků ani o bezdomovce, které vyhnal mráz z jejich útulků. Byli to účastníci tradičního vítání jara na Černé věži.