Velikonoční sborový dopis 2012

velik_dopis12.jpg

Farního sboru Českobratrské církve evangelické V Českých Budějovicích


Bohoslužby a setkání o Velikonocích

1. dubna - Květná neděle - bohoslužby v 9 hodin v Č. Budějovicích a v Kaplici

5. dubna - dopoledne - výlet s dětmi do Kaplice, kde bude večer tzv. Sederový večer; je možnost přespat do pátku

6. dubna - Velký pátek - bohoslužby s Večeří Páně v 18 hodin v Č. Budějovicích a v Kaplici

8. dubna - neděle Vzkříšení - bohoslužby s Večeří Páně v 9 hodin v Č. Budějovicích a v Kaplici a ve 13.30 v Českém Krumlově

- od 18 hodin Velikonoční koncert pěveckého sdružení Collegium musicum budvicense

Pravidelná shromáždění v týdnu v Č. Budějovicích

Neděle     9:00     Bohoslužby 

pondělí   17:00    Kon-klub - každých 14 dní; Stříbrné lišky - 1x v měsíci

úterý      15: 00    konfirmační setkání; 18 h biblická hodina

 středa       9:30    biblická hodina v DPS Staroměstská; 18 h mládež

čtvrtek    16: 00    konfirmační setkání

 pátek     16: 00    náboženství pro děti

 


Velikonoce

 

Poslední týden čtyřicetidenního postu se v myšlence na Kristovo utrpení a jeho smrt nazývá pašijovým týdnem, podle latinského passio, tj. utrpení. Začíná Květnou nedělí, kdy se oslavuje Kristův triumfální vjezd do Jeruzaléma několik dnů před jeho umučením. Ve čtvrtek před Velikonocemi se připomíná ustanovení Večeře Páně. Jeho název "zelený" vznikl omylem při překladu záměně slova Greindonnerstag a Gründonnerstag. Význam pochází ze staroněmeckého greinen, tj. hořce plakat, nikoliv grün, tj. zelený. 

Hlavní dny Velikonoc tvoří tzv. triduum (třídenní): Velký pátek a Bílá sobota a neděle Vzkříšení. Velký pátek, který je dnem ukřižování a smrti Ježíše Krista. Sobota se nazývá bílá podle barvy roucha, do kterého se oblékali katechumeni (lidé připravující se na křest).     

Nedělí začíná velikonoční období. Je to den vzkříšení Ježíše Krista (srov. ruský název pro neděli Voskresenje). V židovství byla neděle prvním všedním dnem po sabatu. První křesťané slavili nejen sabat, ale scházeli se i v tomto prvním dni a nazývali ho dnem Páně (Zj 1,10). Vyznávali, že vzkříšením začalo nové stvoření.

Později císař Konstantin I. nařídil r. 321 úplný nedělní klid. 

 


Matouš 28

1 Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. 2  A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. 3  Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. 4  Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví. 5  Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte."

Všichni evangelisté líčí rozbřesk velikonoční neděle podobně. Ženy jdou k hrobu Ježíše, který byl ukřižován. Jednají v mezích svých možností. Jdou pomazat mrtvé tělo. Tak, aby alespoň vzpomínka dlouho vydržela. Ale nic víc nečekají. Co by se taky mohlo ještě stát. Jako by vyjadřovaly naše vlastní pochybnosti a skepsi ze života. Náš vlastní realismus. Věříme - to ano. Ale zároveň stojíme oběma nohama pevně na zemi. Nebo ne? Jak často připouštíme Boží řešení do našeho běžného života? Uvedu pár příkladů:

Ježíš říká - miluj svého bližního jako sebe sama - a my odpovídáme: jenže kdo je náš bližní? Rodina a příbuzní? No, ani ti někdy ne. To on by každej natáh ruku, že něco chce. Anebo jiný výrok - kdo chce být mezi vámi velký - staň se služebníkem všech - a my na to - jo to bych to daleko nedotáhl. To znám, když něco v práci vezmu za druhého, tak si každý rychle zvykne, že mi to může hodit na hrb. A to už vůbec nemluvím o dalších výrocích, které považujeme za čirou fantazii a holou nemožnost - jako je milovat nepřátele a nastavit druhou tvář.

Najednou už chápeme, proč vlastně Ježíše ukřižovali, když mezi nás přišel s takovou utopií, s Královstvím Božím. My přece víme, jak to v životě chodí. Možná už mnohokrát jsme dostali přes ústa ve chvíli, když jsme tu druhou tvář nastavovali. Možná už jsme mnohokrát zažili spíše pro dobrotu na žebrotu než blahoslavení ti kdo působí pokoj.

Jdeme s těmi ženami k hrobu. Na to stačíme. Pomazat mrtvé tělo. Mrtvý Ježíš - to ale neznamená jen tělo ležící v hrobě. Mrtvý Ježíš je ten, který nemá žádnou moc. Třeba když řekneme nebo si myslíme - byl to velký učitel v minulosti, ale jeho názory se do dnešní doby moc nehodí. Jsou pro nás pasé. Jsou mrtvé. Ani už nás neprovokují, jen se nad nimi usmějeme.

Je to tak - nejmrtvější je Ježíš, když uctíváme jeho památku, když pečujeme o jeho tělo o jeho hrob, o jeho odkaz a přitom se to nijak neprojeví v našem životě, když jeho slova budeme považovat za prakticky nepoužitelná. Mrtvý Ježíš zůstává jenom vzpomínkou. Z kostelů se tak stávají veliká mauzolea a muzea mrtvého Boha, jak si trefně povšimnul jeden z filosofů 19. století.

Jenže do takového příštipkaření, do těch malých, malinkatých možností, které máme my, přichází najednou zemětřesení. Jak píše evangelista Matouš: „A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm."

To je vzkříšení - zemětřesení lidských možností. Pořádně to se všemi přítomnými zamávalo. Stráže u hrobu byly strachem bez sebe, div že je nekleplo. Vzkříšeného Ježíše se totiž vždycky bojí nejvíc ti, kteří by ho chtěli uhlídat pěkně uklizeného a zaškatulkovaného tak, aby moc nepřekážel.

Ale co my? I my můžeme mít pocit, že jsme zavaleni různými kameny. Leží na nás balvan strachu z budoucnosti, obavy o zajištění životních potřeb. Anebo si zoufáme nad politickou situací a zkorumpovanými vládci a tuneláři všeho druhu. „Na tom se nedá nic změnit", povzdechneme si. Jakoby naše budoucnost byla zatarasená. Nebo si vzpomeneme na všelijak zablokované vztahy, které jsme už odepsali. Připadáme si jako horníci, které dělí zával ve štole. A taky na nás tlačí tíha marného snažení, nebo zdravotního stavu, stáří...

Tam všude může dolehnout ohlas velikonočního zemětřesení. Lidská realita není tou jedinou silou, na kterou se můžeme spolehnout. Je tu naděje - naprosto nečekaná, šokující. Naděje božích možností.

Věřme této naději. Nebojme se o ni opřít. Věřme tomu, že nic z příčin našich depresí a beznaděje už není úplné a definitivní. Nenechme se jimi přemoci. Dokážou nás potrápit, to ano, ale je tu něco silnějšího, někdo silnější - ten, který je na naší straně. Ten, který zvítězil nad všemi silami zla a zmaru, nad všemi silami, které slouží smrti, protože on porazil i samu smrt.

Amen 


Kontakty

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Českých Budějovicích
adresa:      Tř. 28. října 28, 370 01 České Budějovice
Telefon:     383 839 935, 739 244 605
E-mail:       ceske-budejovice@evangnet.cz
Web:          ceske-budejovice.evangnet.cz
číslo účtu: 1000059656/5500