kázání nanebevstoupení - dialogické kázání

1. čtení: Daniel 7,1.13-14

Text+kázání Sk 1,4-11

Úvod

DN: Ahoj Danieli, měli jste ve čtvrtek v Kaplici bohoslužby?

DF: Ve čtvrtek? Proč bysme měli mít bohoslužby ve čtvrtek? My máme bohoslužby v neděli.

DN: No ve čtvrtek byl svátek nanebevstoupení. Je to takový neskladný svátek. Vždycky připadne na čtvrtek, lidi chodí do práce a tak se to moc neslaví, nemluví se o něm, ale mám pocit, že se o něm ani moc neví.

DF: Počkej a vy jste v Budějcích měli bohoslužby?

DN: Taky ne, ale v některých sborech ano, třeba večer. A tak jsem si říkal, jestli je to tak dobře. Že svátky jsou od toho, aby se připomínaly důležité věci.

DF: To je pravda. Jenže co je vlastně tak důležitého na nanebevstoupení? Proč si myslíš, že bychom si to měli připomínat? Vánoce, Velikonoce, Svatodušní svátky - tam všude jde o důležité věci.

DN: No to je právě otázka. Co s nanebevstoupením. Chápu, že je potřeba nějak ukončit evangelia. Ježíš se setkával s  učedníky, teď už tu není. Ale ten příběh je takový trochu bizarní. Vždycky, když se řekne nanebevstoupení, tak se mi vybaví takové ty obrázky, jak Ježíš odlétá na obláčku jako nějaký kosmonaut nebo fakír.

DF: Já si zase vzpomenu, že německy se nanebevstoupení řekne Himmelfahrt - tedy jízda do nebes. Ježíš jako motorkář, který míří nahoru...

DN: To je taky dobrý. Ale co s tím? Mám pocit, jakoby se ten svátek nehodil do dnešní doby. Jakoby by to byla jenom nějaká pohádka.

DF: Tak se můžeme podívat, co o svátku nanebevstoupení píše Bible.

DN: No a co kdybychom se zeptali přímo?

DF: Přímo? Jak to myslíš?

DN: Přece každý z evangelistů musel svůj spis nějak zakončit. A zároveň nějak naznačit co dál. Tak bychom zašli přímo za nimi a zeptali se jich. Evangelia máme čtyři, tak bychom si každý vzali na starosti dva a zeptali se jich, jak to mysleli.

DF: Tak můžeme začít evangelistou Matoušem.

DN: Jasně - v Bibli je taky první. Tak se domluvíme takhle - ty zajdeš za Matoušem a Janem a já si vezmu na starosti Lukáše a Marka.

Rozhovor s Matoušem - DF

DN: Dobrý den, omlouvám se, že vás ruším v práci, ale mohu se zeptat: vy jste evangelista Matouš?

DF: Ano, jsem Matouš, ten, který napsal evangelium.

DN: To jsem rád, že jsem vás našel. Vy to jistě budete vědět. Zajímá mně jedno téma - a to Ježíšovo nanebevstoupení.

DF: O Ježíšově nanebevstoupení jsem napsal ve svém evangeliu pouze pár veršů. Ale dost často se čtou.

DN: Opravdu? A při jaké příležitosti?

DF: Například při křtu. Snažil jsem se zdůraznit Ježíšova slova: “jděte ke všem národům, získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.”

DN:  Ale co to vlastně znamená jít ke všem národům?

DF: Je to o tom, že nás Ježíš vysílá do světa, do celého světa. A to proto, abychom vydávali svědectví, získávali další učedníky, křtili je a vyučovali v evangeliu. Jakoby Ježíš říkal, že teď je to na nás.

DN: Ano, o tom něco vím. Třeba apoštol Pavel navštívil téměř celý tehdy známý svět a všude mluvil o Ježíšovi.

DF: Ale nebyl to jen apoštol Pavel. I když o něm kolega Lukáš psal nejvíce. Byli další a další učedníci, kteří mluvili o Ježíšovi. A v daleké budoucnosti se zvěst o Ježíšovi dostane do celého světa.

DN: Takže i já se mohu stát učedníkem a získávat další učedníky a učednice?

DF: Jistě. Získávat Ježíšovy učedníky je nyní na každém z nás.

DN: Tak děkuji, že jste mi to objasnil.

Rozhovor s Lukášem - DN

DF: Dobrý den, vy musíte být evangelista Lukáš.

DN: Χαιρετισμοί, συ πρέπει να είσαι θεόφιλος

DF: Pardon, moje řečtina není zrovna vhodná pro běžnou konverzaci. Δεν μιλώ ελληνικά

DN: Συγχώρεσέ με, vlastně odpusťte. Vy musíte být theofilos.

DF: Ne, já se jmenuji Daniel.

DN: Krásné židovské jméno, ale víte jak jsem to myslel - teofilos - to je taková moje hříčka. Je to jméno, ale také to znamená ten, kdo miluje Boha. Takovým lidem jsem věnoval své spisy.

DF: To asi ano, ale dnes by mě zajímalo jedno specifické téma - totiž nanebevstoupení.

DN: A co s ním má být? Myslel jsem že jsem to do svého spisu napsal jasně.

DF: No, my v dnešní době s tím máme trochu problém. Nebe - to už dnes vnímáme trochu

jinak. A představa Ježíše odlétajícího do nebe…

DN: Ale no tak, jde přece o význam. Napsal jsem to tak cudně, jak jsem dokázal. „Oblak jim ho zastřel.“ Ale hlavní je, Ježíš už tu není k dispozici stejným způsobem jako před tím. Napříště bude se svými učedníku ve svém Duchu, ale to je tématem až příští týden. V této chvíli je klíčové že svěřuje svůj úkol svým učedníkům. Mají se stát jeho svědky.

DF: Ano to znám od vašeho kolegy Matouše.

DN: Ano, to je pravda, svědectví mezi národy, výzvy ke křtu, to mi Matouš tak trochu vyfoukl. Ale ta věta anděla – Co tu stojíte a hledíte k nebi – na tu jsem pyšný. Myslím si, že to hodně předznamenalo křesťanství. Protože člověk se snadno zakouká do své duchovnosti, do své spirituality a přitom přehlédne lidi kolem sebe. Myslím, že tohle vystihuje to oč, Ježíšovi šlo.

DF: Ale říkal jste, že tohle už najdeme u Matouše.

DN: To ano, ale je to důležitý motiv. A taky to není všechno. Já jsem totiž rozdělil čas.

DF: Jak to myslíte?

DN: Mnoho křesťanů tehdy očekávalo konec světa, příchod Božího království. Ale Ježíš při rozloučení s učedníky říká – to není vaše věc. Tu lhůtu si Otec ponechal ve své moci. Mějte naději, která vydrží, která má dlouhý dech. A nenaleťte nikomu kdo před vámi bude mávat nějakým datumem.

ALE

Zároveň nás Ježíš ujistil, že jednou přijde znovu. A tak jsem rozdělil čas. Žijeme s vědomím Boží lásky. Bůh se projevil a přišel skrze svého syna. Ale zároveň taky očekáváme jeho návrat, žijeme v naději. Žijeme s vírou, s vědomím, v síle zaslíbení, že se znovu setkáme.

DF: Dobrá, ale co mezitím?

DN: Dobrá otázka. Víte, hodně lidí čte o nanebevstoupení jenom z mého druhého spisu – Skutků apoštolských. Ale zkuste si nalistovat konec mého evangelia.

DF: (listuje) Lukáš 24,45-48  Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky.

DN: Tady to máte černé na bílém: pokání a odpuštění. To je smysl Písma. Matouš mluví o misii, že máme být božími svědky tady na zemi. A já k tomu dodávám – o čem to svědectví je: Pokání a odpuštění. Tedy nikoliv duchovní či jiná dokonalost, ale pokání, pokora. A odpuštění, milosrdenství. To jsou Ježíšova slova na závěr. O to jde, to je klíčové. No a to nanebevzetí – to si můžete představit stejně jako toho mého theophila. Někdo si myslí, že je to pan Theophilos, nějaký můj kamarád. Proč ne. Ale taky je možné to chápat tak, že theophilos je prostě každý, kdo hledá ve svém životě boží lásku. A musíte si sami rozhodnout, co je pro vás víc.

Rozhovor s Markem - DN

DF: Dobrý den, vy jste Marek, autor stejnojmenného evangelia?

DN: To jsem.

DF: A mohl byste mi říct něco k nanebevstoupení?

DN: Mohl.

DF: Aha, upozornili mě, že jste stručný jako vaše evangelium.

DN: Co chcete vědět. Konkrétně

DF: Zajímala by mě jedna specifická věc. Jako jediný z evangelistů píšete, že Ježíš usedl na pravici Boží. Stalo se to základem nejstarších křesťanských vyznání.

DN: No a?

DF: Jak jste na to přišel? Co tím chcete říct?

DN: Sloužil jsem v armádě. Tam je jasný postup velení. Kdo je nahoře, rozhoduje o všech ostatních.

DF: Tím chcete říct, že Ježíš je Boží pravá ruka?

DN: Vpodstatě ano. Nanebevzetí znamená, že Ježíš má pravomoc. Rozhoduje o nás. Vládne. Jen to náš pán.

DF: Ale jak to souvisí s pozemským Ježíšem?

DN: Co tím myslíte?

DF: No přece Ježíš, který odpouští, který se ujímá všelijak odstrčených. Jak to jde dohromady s představou nějakého velitele.

DN: Právě to tím chci říct.

DF: Mohl byste to nějak rozvést.

DN: Právě tenhle Ježíš, který odpouští, který je milosrdný, který se obětuje pro nás je tím nejvyšším pánem, nebo jak říkáte velitelem. Proto stejné odpuštění, milosrdenství, láska a oběť je tím nejvyšším příkazem pro nás. To rozhoduje o našem životě. To za prvé.

DF: A za druhé?

DN: Za druhé: že nad všemi veliteli a pány, králi, císaři a šéfy je Ježíš. Vládce, který nás miluje. Vládce, kterému nejde o sebe. Ani o vítězství. Ale o nás. To pro mě znamená nanebevstoupení.

DF: Tak vám moc děkuji.

Rozhovor s Janem - DF

DN: Dobrý den, vy jste jistě evangelista Jan, není-liž pravda?

DF: Ano, jsem evangelista Jan

DN: Víte, zajímá mě jedno teologické téma. Chodím od evangelisty k evangelistovi a ptám se na to, jak toto téma zpracovali ve svém evangeliu. Tak jsem přišel také k vám.

DF: A jaké je to teologické téma, které vás zajímá?

DN: Nanebevstoupení Páně.

DF: Nanebevstoupení Páně? To je zajímavé téma. Víte, já jsem o nanebevstoupení vůbec ve svém evangeliu nepsal.

DN: Vážně? Ale ostatní evangelisté píší o nanebevstoupení a každý evangelista se tímto tématem zabýval po svém.

DF: Já jsem evangelium zakončil rozhovorem Šimona Petra s Ježíšem. A úplně na závěr jsem se zmínil o učedníkovi, kterého Ježíš miloval.

DN: A kdo to je - ten učedník, kterého Ježíš miloval?

DF: To vlastně není důležité. Víte, pro někoho je milovaný učedník záhadná postava. Ale milovaný učedník a milovaní učednice - to jsme vlastně my všichni. I když je Ježíš v nebesích, zůstává tu s námi na této zemi svou láskou.

DN: Takže se vlastně nemusíme zajímat o to, kdo je ten druhý, ale kdo jsem já.

DF. Přesně tak. Jde o to, že na této zemi má každý z nás svůj úkol. Jde o to, snažit se tento úkol splnit.

Závěr:

DN: Milí bratři milé sestry. Slyšeli jsme čtyři svědectví o nanebevstoupení.

DF: Ať Vás provází když budete přemýšlet o tomto svátku, když budete vyznávat: Vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího.

obrázek převzatý z https://velikonoce.vira.cz/clanky/pribeh-velikonoc-nanebevstoupeni.html